Naprosto souhlasím. Když jsem před čtyřmi lety začínal své studium na gymnáziu, třídní nám sdělila, že nás čeká státní maturita. Jednalo se již o odložený termín, nikdo tedy nepochyboval o tom, že se uskuteční. V průběhu studia jsme byli připravováni na státní podobu maturity (i když nutno uznat, že se to projevilo hlavně pojetím čtenářských deníků). Samozřejmě ne všechny informace byly v plné míře dostupné hned v prváku. A samozřejmé je také, že i kdyby byly, nikdo z nás by si jich v té době příliš nevšímal. Informací ale bylo (s blížící se maturitou - cca od 3. ročníku) dle mého názoru dostatečné množství - jak ze strany školy, tak ze strany Cermatu, tak na webu. Učitelé jezdili na školení, dostali jsme plakát, příručky...

Když jsem tedy sledoval demonstraci studentů, kteří "vůbec nic netušili a nikdo je neinformoval", byl jsem znechucen; a naprosto u vytržení, když se nakonec ukázalo, že nás čeká opět odklad a maturita školní. Pokud demonstranti tvrdili, že státní maturita je pro ně podraz, školní byla podraz pro nás (přestože nijak fatální - v praxi znamenala trochu učení navíc). Co se týče obtížnosti, jeden z našich profesorů popsal možnou jednodušší podobu státní maturity jako učivo ZŠ + základy logaritmů, tedy trivialitu. To je však záležitost balancování obtížnosti.

Pokud někdo o maturitě nebyl informován, bylo to tedy pochybení jeho učitelů a jeho vlastní, neboť dotyčné informace byly k dispozici. Možná, že Cermat (nebo MŠMT) nebyl důsledný ve vnucování seminářů učitelům, ale pokud někdo skutečně nevěděl o státní maturitě, byla to jeho chyba. A pokud si někteří stěžují, že se na státní nestihnou připravit, je to opět trapné. Připravovali jsme se naším působením na škole více či méně čtyři roky. A nechci nikoho podcenit, ale domnívám se, že ani nejpilnější ze spolužaček si neopakovaly k maturitě od září čtvrťáku. V jádru se ti, kteří toužili po 1(.0) začali o maturitu intenzivněji zajímat někdy po Vánocích (poznalo se to podle toho, že začali mluvit o kariéře v dělnických profesích :D), o něco více jedinců podlehlo v průběhu pár týdnů před "Dnem D", chladnokrevnému zbytku stačil svaťák. A podle mých informací to není výrazem úpadku Jarošky, alébrž obecným stavem (na mnohých školách naopak chybí první dvě skupiny, případně přibývá čtvrtá). Obavy nastávajících maturantů jsou tedy liché (i s ohledem na jednoduchost úvodní verze státní maturity).

Stanovisko pana Štefla/Scia je setrvale tendenční, což mu nelze s ohledem na jeho byznys vyčítat. Z pohledu zbytku státu jsou ale další odklady nepochopitelné, stejně jako proinvestované peníze. A fakt, že protestující proti maturitě z řad studentů na Facebooku tvoří z velké části lidé, kterých se naprosto netýká a nemají tedy o ní informace, respektive se jich týká za mnoho let, a nebýt mediální bouře, zajisté by o přípravě k maturitě ani nezauvažovali, je rovněž výmluvný. Nelze tedy než souhlasit s tím, že otázka ano/ne by neměla vůbec být aktuální a státní maturity by měly být rozhodně spuštěny.

Myslím, že během posledních nejméně 35 let byla maturita velmi znehodnocena a její význam není téměř žádný. Vždyť ji má téměř každý i na tom nejméně teoreticky vzdělávacím učebním oboru. Maturovala jsem v roce 1972: písemky byly tři. Na češtinu a ruštinu se vyhlašovala naprosto jednotná témata pro všechny střední školy a gymnázia. V 8 hodin ráno je ředitel vyndal ze zapečetěné obálky...zároveň byly přečteny ve státním rozhlase. Jen odborné otázky připravovala zřejmě škola - navíc já chodila do takové, co měla příbuznou jen v Brně a Bratislavě. Nepřipadalo nám to nijak zvláštní. Ústní měly taky z jazyků stejná témata a zase odborné možná připravily školy. Dneska má maturitu z českého jazyka i ten, kdo nenapíše jednu větu, aniž by v ní nebylo několik (a někdy hodně) chyb a to zcela hrubých... Dobře složená maturita by ale zase měla nahradit přijímačky na VŠ. Toť můj názor...

Nemám na celý tento humbuk úplně jasný názor. Přesto mám pár dalších věcí na zvážení.

1. První chyba se stala tehdy, když jsme dovolili učební obory s maturitou. Je jasné, že asi průměrný kuchař nebude splňovat standard maturanta.

2. Musíme reformovat proces, ale státní maturita nám k tomu nepomůže. Státní maturita z jazyka českého na téma život a dílo Karla Čapka nezvýší úroveň absolventů. Totéž maturita z anglického jazyka na téma památky Londýna. Šaškárna už z definice.

3. Vůbec jsem odpůrce tohoto principu "závěrečných zkoušek" na jakýchkoliv školách (i vysokých). Nechť mě prosím někdo poučí, kde ve světě se toto praktikuje. Náplní takové zkoušky totiž zpravidla bude vyjmenovat, vypočítat (tedy pamatovat si vzoreček, postup apod.), datovat. Výborný angličtinář, který v Londýně zná pouze Big Ben a Tower má obrovský problém, zato angličtinář průměrný, ale pilný, co takových památek zná 10, odmaturuje bez problémů. Systém favorizuje pilného blbce, inteligence studenta nebo jeho schopnost samostatné práce se tady naprosto nepozná.

4. Podle mého soudu je nutné požadavky směrovat dovnitř vzdělávacího procesu. Nelze si myslet, že každá škola si přijme víceméně vlastní osnovy a kvalitu absolventů zajistíme nějakou státní maturitou.

5. Zvlášť v této zemi, kde se pořád kouká na různé papíry a diplomy, by mělo platit, že pokud absolvuji proces, mám nárok na ten papír. Mělo by ovšem být stanoveno, jak má ten proces vypadat - viz 5.

Ad 3) Právě že velmi často. Sám jsem se zúčastnil nějakého školení na Linux (SuSe) se závěrečnou zkouškou a když jsem si pak hledal místo, byl jsem překvapený, jak moc na to zaměstnavatelé dají (i zahraniční). Přičemž si myslím, že umím mnohem míň než někdo, kdo si doma hackuje svůj systém.

Tohle je ale něco trochu jiného - právě že na západě se daleko víc dá na různé renomované testy z konkrétní odbornosti - jak vaše SuSE, tak třeba MCSE, Cisco Engineer, atd.
Naproti tomu je ale daleko menší dopad zájmu o obecné věci typu dokončené SŠ, maturita, VŠ/Bc, VŠ/Full. Tohle se tolik neřeší a pokud řeší, tak s propastně větším zájmem o konkrétní školu - hodnota titulu z Harvardu v USA nebo Oxfordu v UK je prostě úplně jinde než teoreticky stejný titul z "univerzity" v nějakém buranově. Situace v ČR, kde je třeba ve státní správě zařazení přímo vázano na titul bez ohledu na místo jeho získání, je skutečně do jisté míry unikátní (samozřejmě se ale poměry v různých zemích liší, třeba Německo je nám v tomto přeci jen blíže než USA).

Vlastně jste si odpověděl sám. My skutečně vycházíme z Rakousko-Uherské (ale to bylo i jinde v Evropě) tradice propracovaného systému vzdělávání, kde stát garantuje kvalitu a srovnatelnost diplomů, od ZŠ po VŠ. Tím pádem má smysl spoléhat na tituly, maturity, atd., protože něco garantují. (U nás by pravda byl spíše lepší minulý čas...)
V USA nic takového nebylo, tam si každý mohl založit školu, učit že 1+1=3 a dávat za to titul jaký chtěl. Tím pádem se stalo zásadní, jakou školu konkrétně člověk má a co tam vystudoval. Obecné tituly pak vlastně ztrácejí smysl.

Já jsem toho názoru, že vzdělávání pro dospělé je úplně jiná kategorie. Tam se často můžete přihlásit k nějaké zkoušce/testu/certifikátu víceméně bez ohledu na to, jak jste požadované znalosti nabyl. Cílem je pak ověřit, že je máte.

Školství je ale úplně jiný příběh. Školství je hlavně o výchově. Vystavíte-li mladého člověka nějaké správné sadě vlivů, požadavků a informací, vyroste z něho v návaznosti na jeho vlastní nadání a morálně volní vlastnosti "maturant" nebo vysokoškolák. Toto mnohem méně souvisí s osvojením si nějaké sady vědomostí a mnohem více to je o rozvíjení osobnosti a schopností, ze kterých maturita výrazněji ověřuje jedině paměť. Proto píši, že důležitý je proces a ne závěrečná zkouška, ta už to nezachrání.

Se článkem pana H. plně a bez výjimek souhlasím!
A sebekriticky se kaji: já dlouhá léta ani nevěděl, že po Listopadu 89 byly maturity plíživě ničeny až zničeny a že nastala komická situace kdy si každá škola "maturitu" (sic!) dělá podle svého. A nebyl jsem sám! Čili celé to hnutí za státní maturitu složitě, klopotně a za strašlivých rozkrádaček vynalézá dávno vynalezené. A do toho ten krásný facebookový populismus, kdy si politici ověřili, jak mohou dopadnout pod organizovaným hněvem mladých a předměty ozbrojených lidiček, takže odklady a odklady před každými volbami v dohledu.
A co úplně baštím, to jsou dramatické výkřiky, že přece jednotná objektivní zkouška maturantů je špatná, neb nějaký trouba z účnáku nemůže umět co geek z elitní školy. Jak kouzelné nechtěné přesné vysvětlení, proč jsou maturity nutností ;-)

Zase tak docela vynalézání vynalezeného to není. Pokles úrovně maturit po roce 1989 nebyl zas tak dramatický, asi největší rozdíl bylo zrušení povinnosti matematiky (což je mimochodem možná největší chyba, ale s tímto článkem tolik nesouvisí).
Jinak tu ale vždy byly značné rozdíly mezi náročností na různých školách - teoreticky stejné otázky, ale požadavky se diametrálně lišily, je nesmysl, že tohle nastalo až po roce 1989, zažil jsem to na vlastní kůži již před tím. A v tomto je právě novinka u státní maturity, kdy by alespoň část zkoušek byla opravdu exaktně porovnatelná a stejná pro všechny školy. Evidentně se hodně škol, ale i jejich studentů, bojí právě tohoto srovnání. Co si budeme říkat, ono to může místy vést k docela velkým otřesům...

Co ale na státní maturitě tak docela nechápu je její dělení na lehčí a těžší variantu. Tedy přesněji na dělení není divného nic, spíš mi ale přijde, že zatím vlastně nikdo neví, co bude volba jedné či druhé varianty znamenat do budoucna pro studenta znamenat, jak se například bude "přepočítavat" při přijímačkách na VŠ (ve stylu je lepší lehčí varianta za jedna nebo těžší za tři?). Na toto jsem jasnou odpověď zatím neviděl.

Různé provedení, podplacené komise, to všechnu se stát mohlo, ale princip, že maturitní otázky a zadání musí být stejné pro všechny školy v ČR byl základ! Jinak to u mě není maturita....
Dělení na lehké a těžké maturity je zrovna tak absurdní. V čem se má lišit maturita na gymplu a třeba na SOŠ je ta speciální část, někdo maturuje z biologie nebo španělštiny, jiný ze servírování krocana nebo naprogramování javové aplikace. A především se ty školy mají lišit známkami! Když ze SOŠky udělá češtinu na 3, řeknu slušný, když na gymplu, řeknu slabota. Ale dělat pro "slabší školy" lehčí maturity?

Právě ty rozdíly v provedení (ostatně něco zmiňuje i tento článek) dělaly hrozně moc, za tím si stojím. Jednotné otázka zkrátka nestačí, chce to i možnost opravdu jednoznačného vyhodnocení (aspoň u podstatné části zkoušky) a to tu chybělo.

Ad lehká/těžká - ta myšlenka nemusí být přímo chybná, u vysoké taky lze skončit jako Bc, Mgr anebo pokračovat doktorátem. Klidně si umím představit dva levely maturity s tím, že některé školy budou převážně stačit jen na tu první úroveň a jiné na vyšší. Jenže tu nějak chybí vysvětlení, co to bude znamenat následně, hlavně s ohledem na případné další studium, uznávání vzdělání atd. :-(

Vztah BC a Mgr. je přeci něco jiného, to je další stupeň studia. Není to tak, že by člověk na horší škole dostal Bc. a jinde Mgr. ;-)
Když už to popsat tímto způsobem: školy, které nezvládají kvalitou výuky maturitu ať, jako to dříve bylo, se jmenují třeba SOŠ a mají absolventy s vysvědčením ale bez maturity, žádný problém. A kdo bude chtít, může i z nich pokračovat ve studiu na nástavbě a maturitu si dodělat (dostudovat na úroveň požadovanou státem). Tak to ale dávno bylo, to není potřeba vynalézat. Abych taky pomohl státu šetřit, já jim to klidně hodím na papír za 50 miliónů, nebudu ani chtít 700 mega jako ti dnešní vynalézači ;-)

Mgr. a Bc. jsou sice opravdu dva stupně studia, ale to magisterské mnohé (třeba soukromé) školy udělovat nesmějí, kdyby se na hlavu stavěly. Prostě proto, že nejsou dost dobré (nedokážou studenty kvalitně připravit). Tedy – i to je jisté orientační hledisko (byť o komisích posuzujících kvalitu jednotlivých VŠ lze také vést dlouhou debatu).

Pozn.: Zdravím autora a děkuji za zajímavou glosu. A přeji více času na opravu chyb, jen v perexu je jich několik. (Když už jsme u tématu vzdělání…) ;) A než se ozve nějaký rýpal: Ano, každý sekáme chyby. Někdy více.

Vy jste maturoval v Mikulově? To je pro mě nečekaná informace. Kvalitu nechci posuzovat, byli jsme první sedmiletý a tam to bylo trochu jinak. Je fakt, že paralelní třída na tom nebyla tak dobře. Myšleno subjektivně, ale zpětně to mohou konstatovat i objektivním pohledem. Ale my jsme byli taky dárečci. Nejvíce vděčím paní profesorce Č. za němčinu, historii a takový komplexní pohled na žití. Její trvalá práce nesla jasné výsledky a jsem rád, že jsem u ní studoval.

Já jsem v Mikulově nejen maturoval, ale i studoval a od narození bydlel :).
Ale je na místě určitě říct i to, že z gymplu vzpomínám s nadšením na některé profesory, do jejichž hodin jsem se nefalšovaně těšil a mnoho jsem si odnesl. Můžu třeba říct, že mikulovský gympl byl pro mně první a vlastně jedinou "akademickou půdou", protože následující FS VUT v Brně jí nebylo ani náhodou.
Nicméně, stále platí, že nároky byly mírné (kdo se chtěl něco dozvědět, dozvěděl se, kdo na to kašlal, tomu nebylo příliš bráněno), maturu udělal každý a bohužel, pár členů i členek pedagogického sboru bylo hodně mizerných.

Aha, to jsem nevěděl, že jste z Mikulova (ne že bych nad tím někdy přemýšlel ;-)). S tím, co píšete, v podstatě souhlasím, tehdy jsem si myslel, že je to ta "akademičnost", jak zmiňujete. Němčinu jsme měli úžasnou, angličtinu naprosto děsivou, byť - po pravdě řečeno - základy zůstaly pevné. Ale mohlo to být lepší. A u jiných předmětů... ech, už je to dlouho... :-)

S panem Hlavenkou bych taky souhlasila, kdybych za sebou neměla všechna podrobná školení k maturitě. Státní maturita omezuje vzdělávání, hlavně gymnazistů!!! V češtině se stačí 4 roky soustředit na to naučit se mluvit o 20 nebo 30 dílech, naprosto tupě a strojově, od dnešního maturanta se očekávají konstatování - jako že text má 2 odstavce. Naprosto není u zkoušky prostor na širší vědomosti, kontext, na debaty na úrovni. Každá minuta je předepsaná, není šance.Děs. Pane Hlavenko, navštivte některé školení např. ke státní maturitě z ČJ a budete zděšen. Zatímco reforma školy vedla v posledních letech k větší kreativitě výuky, provázání předmětů, nahrávala zajímavým způsobům výuky, státní maturita to opět sráží na zem. .

To je samozřejmě špatně, jestli je to tak, jak popisujete. Ale v článku jsem uvedl, že diskuse o podobě státní maturity je potřebná, o tom vůbec není sporu - ale že státní maturita jako taková, jako standard zkoušky platný pro všechny školy, které chtějí výuku maturitou zakončovat je potřebná věc.

Tento příspěvek nechápu. Smyslem vzdělávání na gymnáziu přece není příprava na nějaký typ testu ale vzdělání jako takové. Jestli jsem to pochopil správně, tak vám vadí, že je konkrétně maturita z ČJ příliš snadná, že stačí znát 30 děl a toť vše. To by znamenalo, že studenti z gymnázia pro které je to brnkačka, odmaturují všichni za 1. Byť to zatím testování nenaznačuje, mohlo by se ukázat, že je laťka nastavena příliš nízko a tak by se příště přitvrdilo. Pořád ale lepší než stav, kdy na jedné škole dnes "maturujete" tím, že znáte 3 knížky a jinde musíte mít mnohem širší znalosti a přesto máte ve výsledku oba "maturitu z ČJ za jedna".

Ehe, ja jsem se na ty pozadavky schvalne dival pred par dny. Mam dva poznatky:
1. Maturantum z ministerstva nadiktuji, ze budou cist alespon X ceskych knih napsanych do 18. stoleti, takze nejspise nejake nabozenske spisky.
2. Ten ktery ucitel zase maturantum nadiktuje, co je onim "kanonem", tou spravnou literaturou, a vybirat smite pouze z toho (zadne rozsahle seznamy necekejte, resp. ja je nenasel).
Proste demence. K tomu se staci zamyslet, kdo dneska asi ty knihy opravdu bude cist, kdyz jsou k mani ruzne "ctenarske deniky" a rozbory. Proste kdyz se na to nedohledne behem hodin literatury, neprecte nikdo nic.

V této souvislosti je ovšem docela komické, že jedním z "argumentů", kterým se ohánějí odpůrci z řad studentů je právě to, že by museli přečíst "hrozně moc knih". V kterémsi rozhovoru to dokonce redaktor nevydržel a zeptal se dotyčného, jestli mu opravdu připadá 10-20 knih na maturanta až tak moc, ovšem reakcí bylo jen jakési blábolení :-(
Mě tohle všechno jen utvrzuje v názoru, že pokud nedojde k nějakému naprostému organizačnímu kixu, tak státní maturity mohou příští rok proběhnout na naprosté většině škol úplně v klidu, studenti to zvládnou - výsledkem bude spousta hodnotných dat, podle kterých se to během pár let doladí do optima (spíš asi náročnost místy naroste).
Problém s tím může mít jen jistá množina škol s velmi špatnou kvalitou - jak některé státní, tak ale i některé soukromé (takové ty zajímající se převážně jen o peníze za každou cenu). Ovšem není jedním z cílu státních maturit právě to, aby podobné problémové ústavy vyplavaly na povrch?

Cílem státních maturit je podle mého soudu naprosto zbytečně utratit X set milionu korun za nejaky nesmysl, resp. v dnesni dobe tuto "investici" obhajit a nasledne utratit kazdorocne miliony na provoz systemu.

Pokud by, hypoteticky, VS chtely informace o kvalite absolventu SS (casto pouzivany argument se zrusenim prijimacek), nebylo by nic jednodussiho, nez podle nejake metodiky nabusit vysledky z prvnich dvou semestru studia a vysledky z maturity (kazdy student musi predlozit maturitni vysvedceni) do nejakeho systemu a spustit nad tim jednoduchou statistickou analyzu. Stalo by to par set tisic, ne milionu, a bylo by to radove presnejsi srovnani.

Sorry, ale tohle je naprostá demagogie. V ČR prostě problém s rozmělněním kvality výuky na SŠ je, už to hodně vylézá na povrch i z některých mezinárodních srovnání. A jednou z příčin (samozřejmě ne jedinou) je právě faktická nemožnost srovnání maturit mezi jednotlivými školami. Ony jsou totiž rozdíly opravdu docela propastné, tohle píšu jako otec dětí, kterých se to týká. Docela byste se možná divili, jak je třeba v reálu husto kolem přijímaček na víceletá gymnázia atd.
Jednotná státní maturita určitě není všelékem, navíc je jasné, že minimálně tři roky budou nutně spíš "dolaďovací", ale pokud ministerstva odolá tlakům, půjde do toho a vydrží to přechodné období, tak by to mohlo některými problémy středního školství docela zahýbat a ve výsledku docela prospět.
Když to srovnám s jinými akcemi státu, tak mě v tomto případě ty stovky miliónů připadají jako vynaložené ještě v mezích možností rozumně.

OK, souhlasim, ze to nejsou ty nejhure utracene penize. A souhlasim i s tim, ze kdyby to fungovalo, jak si vsichni predstavuji, tak je to mozna i rozumna investice. Obecne jsem samozrejme pro investice do vzdelani.

Venujte ale pozornost memu druhemu odstavci - proc ne takto, levneji, jednoduseji a presneji? Jedine, co lze namitnout, ze se to nevztahuje na prakticke obory "kuchare s maturitou", ale to je asi stejne takova lokalni zalezitost, ze maji vsichni zucastneni predstavu, jak se kde vari.

Certifikovane maturitne skusky maju zmysel, asi taky ako ma kazdy iny certifikat (hoci napr. Microsoftu ci Cisco). Cize povedia o studentovi, ze splnil alebo nesplnil kriteria na urobenie testu.

Potial OK. Problem su tie podmienky. Dnesny mlady clovek sa na zakladnej a strednej skole uci predovsetkym neuveritelne zbytocnosti a blaboly, ktore si musi zapamatat a nikdy v zivote ich uz nepouzije. Ano, generalizujem, ale staci si pozriet osnovy: Kolko ludi naozaj bude potrebovat vediet vymenovat vsetky poviedky nejakeho chorvatskeho autora, vyroky filozofov z doby pred Kristom, druhy rymov v poezii, postup pri vyrobe mydiel alebo kozuchov? To ma byt genericka latka?

Este horsie je, ze (snad okrem Mat/Fyz/Ch) sa musia tieto veci striktne memorovat. Nauc sa, napis pisomku, zabudni, nepouzivaj hlavu.

Mne na strednej velmi vyhovovalo, ze som mohol zbytocne "vedomosti" odignorovat a namiesto toho sa sustredit na dolezite veci, ktore mi neskor pomozu v zivote. Tak sa aj stalo. Keby som sa mal sustredit na to, aby som si pamatal hluposti, ktore sa vacsinou na ZS+SS ucia, tak by som o zivote nevedel nic.

Inak povedane, statne maturity vo forme testu a certifikatu ano, ale najprv musia mat prave tie osnovy zmysel. Co v dnesnej dobe z velkej casti skutocne nemaju.

Mimochodom, aj vela vysokych skol u nas na tom nie je ovela lepsie. Ak sa chce clovek naozaj vzdelat, tak to aby si vybral nejaky specializovany smer a fakultu, ktora berie 20 studentov.

To ked pocuvam historky od ludi co studovali v zahranici, tak mi padaju oci, co vsetko je inde studentom umoznene v oblasti vzdelavania.

Učil jsem pár let na střední škole angličtinu a byl jsem samozřejmě také zkoušejícím u maturit. Byl jsem také předsedou předmětové sekce, takže jsem mohl rozhodnout o náplni maturit. První, co jsem udělal, tedy bylo, že jsem okamžitě seškrtal témata, v nichž se studenti museli zpaměti naučit, kolik má Austrálie aktuálně klokanů apod., tedy všechny reálie a historii anglicky mluvících zemí. Když přiletíte na letiště Stansted, určitě nespustíte: „Great Britain is situated...“, ale budete si chtít koupit třeba cigára. Tato témata jsem nahradil běžnými konverzačními tématy typu „co máš doma za zvířátko, a pokud nemáš rád zvířata, vyjmenuj pár důvodů, proč je nenávidíš“. 15 minut se tedy konverzovalo, já jsem odbíhal od tématu, abych zjistil, zda studentíci něco nekvákají zpaměti. A všichni si to celkem pochvalovali se slovy: „My jsme se na AJ nemuseli učit.“ Což znamenalo, že se nemuseli nic učit zpaměti, protože jazyk je dovednost, nikoli vědomost (jako řízení auta), buď tu dovednost za těch pár let získali, nebo ne. „Svaťák“ je nezachránil. V případě, že už nebylo o čem, podstrčil jsem v nouzi nějaký článek či malé cvičení. Tím chci jen demonstrovat to, že si maturitu skutečně mohli vyučující přizpůsobit, jak chtěli. Byl jsem také školen na státní maturitu a musím uznat, že je velmi dobře zpracována (až na drobnosti typu hodnocení písemného projevu, kde se hodnotí koherence a koheze textu, což mi přijde trochu silné kafe). Je totiž komplexní, mnohem komplexnější než to, co jsem sám dokázal vymyslet: sleduje všechny dovednosti v jazyce (psaní, čtení, poslech a mluvení) a systémy (gramatika, výslovnost a slovní zásoba). Nenutí nikoho učit se zpaměti, protože si tvůrci (díky za ty dary!) konečně uvědomili, že jde o dovednosti, nikoli o znalosti. Plně bych se tedy postavil za zavedení státní maturity v AJ. Navíc velmi připomíná zahraniční zkoušky a vychází z jejich modelu. Jak nesrovnatelné oproti staromilskému kvákání o britské královské rodině! Padlo zde také, že čeština je špatně zpracována. Nevím, mluvil jsem s češtináři a ti mladší si systém celkem pochvalovali, starší nikoli se slovy: „A co vlastně budeme učit? Vždyť oni ani nechtějí, aby žáci věděli, kdy se ten důležitý básník Tonda Vopršálek narodil!?“ A já se ptám: bavilo vás učit se brutální telefonní seznamy zpaměti a pak je kvákat na maturitě? A pak je během pár sedánků u piva raději vymazat ze svého harddisku? Nechtěli jste se raději naučit psát různé druhy korespondencí, správně se v jazyce vyjadřovat, umět interpretovat a přemýšlet nad literaturou?

Jen je otázka, jak člověk s maturitou, který neví jestli Božena Němcová psala za středověku kroniky, nebo píše sloupky do Cosmopolitanu nebo je to tyčkařka, bude "interpretovat a přemýšlet nad literaturou". Ale zase ten váš systém bude produkovat dobrý materiál Krampoulovi do jeho pořadu :-(
Né že by v tom co píšete nebylo něco rozumného. Ovšem za mých školních let teze "nemusíte všechno znát, musíte vědět kde to najdete" předpokládala práci s tabulkama, vysedávání v knihovnách apod. Dnes to bohužel spíše skrývá "si najdu na wikipedii" a to už nemá se vzděláním mnoho společného. Což ovšem nesouvisí jen s maturitami ale s celým pojetím vzdělávání...

Státní maturita sice ano, ale jak řekla naše hlava státu "Proč stavět dům od střechy?!". Chcete změnit školství? Proč ne, je na to nejvyšší čas, ovšem začít od základů. A jak se říka "Stromek se má ohýbat, dokud je mladý". Proč trápit letošní maturanty a vůbec středoškoláky státní maturitou, když od prvního ročníku nevěděli do čeho půjdou. Navíc se domnívám, že by se mělo jít ještě hlouběji a to už na základní školy. Je hloupost nechat náš systém takový jaký je, jen zavést státní msturity. To je můj názor...

Státní maturitu jsem měl tu čest absolvovat v letošním roce a nemohu si na ni v žádném ohledu stěžovat! Poté, co jsem málem nebyl kvůli nesplněným povinnostem a své malé oblíbenosti mezi profesorkami k maturitě vůbec připuštěn (jako jedinný na škole), jsem ve školní části dostal za 2, 2x za tři a ve spolěčné části za jedna z lehčí matematiky, češtiny i volitelné chemie. Většinu otázek se skutečně nelze naučit z učebnic a často se jedná spíše o test inteligence, ale copak není absolvování celého martyria střední školy dostatečnou zárukou, že student byl donucen vstřebat kvanta informací? Před samotnou zkouškou si stejně nikdo nestihne přečíst znovu všechny učebnice a zápisky z předchozích ročníků, tak proč pořád protěžovat šprty?!