Začít by se mělo od naprosto zbytné nebo přebujelé agendy, tedy zrušit nebo změnit zákony a vyhlášky tak, aby ke svému fungování úředníka nepotřebovaly. Speciálně bych se zaměřil na úředníky s rozhodovací pravomocí, kteří jsou za současného stavu naprosto nepostižitelní a často i nekompetentní.

Mám představu takové organizace, obdoby "Ekologického právního servisu", která by byla financována z darů odpůrců tohoto současného stavu a zaměstnávala mladé právníky (nebo i studenty práv) kteří by potřebovali získat praxi.

Jejich úkolem by bylo se soudit s každým úředníkem/soudcem, který by porušoval zákon. A to pěkně důsledně a houževnatě. A kdyby příslušný úřad chybujícího úředníka kryl, soudit se i s tím úřadem. Podněty by získával od občanů i médií. Prostě takoví "úředníkobijci".

V první fázi by odešli všichni schopní lidé, kteří nemají takovou šikanu zapotřebí, protože dodržování všech předpisů na 100 % je i pro ně nadlidský úkol. Zůstali by jen ti neschopní, kteří by se v soukromém sektoru neuživili. Stavy by se doplňovaly mladými a nezkušenými, kteří by tak byli pro naši organizaci snadnou kořistí. Žalob a odvolání by přibývalo geometrickou řadou.

Vedlejším efektem by byl začínající kolaps systému soudního. Veškeré informace o probíhajících sporech by byly k dispozici na internetu a celá společnost by musela být naprosto transparentní.

S narůstajícím počtem vyhraných sporů by přibývalo příznivců a tedy i peněz. Kdyby se to podařilo ufinancovat deset a více let, přimělo by to politiky ke změně zákonů, jejich redukci a větší volnosti pro občany a podnikatele.

Každý asi máme nějaký ten utopický sen, ne? ;-)

Sen je to hezký, ale bohužel to nejde. Uvedu příklad z praxe: Zákon porušil starosta. Soud se táhl 3 roky a poté se spor vyhrál s tím, že starosta porušil zákon. Jenže starosta už nestarostuje. Příklad druhý. Úředník porušil zákon. Soud trval tentokrát jen 2 roky a opravdu se potvrdilo, že zákon byl porušen. Úředník vydal rozhodnutí znovu a zákon porušil zase jinak. Stát totiž nemá za svá rozhodnutí žádnou zodpovědnost. Když se něco nepovede, rozhodnutí se jen zruší a jede se všechno znovu.

Jedno vysvětlení pro pustý a prázdný úřad s jediným návštěvníkem panem H. bych měl - pokud píše v neděli 15.8. "Byl jsem včera....v úřadovnách budovy státní správy v našem kraji." ;-)

Ale vážně: vzpomínám si na dlouhodobou kritiků úřadů a
přístupu úředníků k nám občanům: přeplněné chodby, hodinové fronty, nepříjemné báby úřednice atd. Vesměs každý volal po tom, aby se úřad choval slušně, asi jako banka ke svému klientovi nebo tak. Pan H. popisuje takový splněný sen nás občanů a opět je to špatně? Mě osobně se to co popisuje líbí a rád komfortní a příjemnou státní správu budu platit. Určitě bych nespořil v komfortu obsluhy klienta - občana, ale spíše v těch tisících úředníků v back-endu. Můj favorit je MŠMT: při reformách postupně 90 % kompetencí převedlo na obce, kraje a akademickou samosprávu a počet úředníků zůstal stejný...

K té definitivě: právě že u nás žádná definitiva není. Trochu kuriózně se to ještě 20 let po Listopadu odůvodňuje potřebou zúčtování s komunismem. Ve skutečnosti jde ale spíše o vábivou možnost po každých volbách vyházet úředníky v zajímavých postech a nahradit je svými kámoši co mi půjdou na ruku. A ti zbylí budou muset držet pusu a krok, aby neletěli také. Vskutku si nemyslím, že konkrétně v ČR by měl úředník státní správy nějak moc jistý flek.
Pouze některé pozice chrání zoufale ale zoufale malý plat. Třeba taková úřednice na soudě co bere 9.000 Kč je fakt obtížně vyhoditelná - kde kdo sežene někoho jiného, že. Ale to je zase jiný příběh.

Hlavně je dost nesmysl si definitivu nějak idealizovat. Jednak nikdy nemůže být až tak na 100% "definitivní", vždy se musí zachovat nějaké postupy pro řešení situace, že se úředník nějak významně proviní proti pravidlům - tady už je to velmi složitý balanc mezi tím, aby byl trest opravdu reálný a z úředníky nebyl naprosto neomezený pán a na druhé straně rizikem, že půjde s trochou snahy vyhodit i slušného úředníka, který se stane nepohodlným.
Druhý problém je pak specifický pro dobu přechodu, ale ve své podstatě ještě závažnější. I zastánci definitivy (mimochodem dokonce i Paroubek :-)) připouštějí, že by se definitiva týkala jen relativně malé části úředníků a hlavně - v žádném případě by nikdo nespadl pod definitivu okamžikem vyhlášení zákona, bylo by několikaleté období, kdy by se plnily kvalifikační předpoklady atd. Upřímně - zkuste si představit, jak by to po uvedení zákona vypadalo na úřadech... Byl by to asi hodně krutý boj o pozici plný podrazů, šikany, atd. a obávám se, že by na to doplatili hlavně ti slušní úředníci - pro občana nic pozitivního.
Kadopádně by to byl běh na velmi dlouhou trať - podle mě by se ty pozitivní rysy konsolidace státní byrokracie umožněné definitivou projevily tak nejdřív za 10, spíš ale za 15 let. Možná by to nicméně stálo za to, ale bylo by na to dost trpělivosti u politiků, ale i jejich voličů?

Určitě to není všelék, ale určitý krok rozumným směrem ano. Definitiva musí mít mnohaleté zkušební období a hodnocení adepta, ale to by se při spuštění dalo vyřešit, ti lidé přece už nějakou historii mají.
Problém je IMHO v tom, že o ní musí rozhodnout politici a zároveň to má za následek určitý vyšší stupeň nezávislosti úředníků na politicích. Takže klasický rybník, kapři atd. ;-)

Rozdíl mezi soukromou firmou a ministerstvem je zpravidla v tom, že zatímco majitel soukromé firmy zná tuto organizaci "do posledního šroubku", typický ministr neví o ministerstvu zpravidla zhola nic - viz R. John a jeho náměstek "pro strategie".

Druhý problém je v tom, že u nás všechno děláme podle hesla, čím méně transparentní, tím lepší. Například ve státním závěrečném účtu se dočtete jakousi výdajovou strukturu jednotlivým ministerstev, ovšem všechno je to tak "na hrubo" rozepsané, že je prakticky jisté, že každá z položek obsahuje výdaje z kategorie absolutně nezbytné i naprosté nesmysly. Ale jak se v tom vyznat, že?

Samozřejmě, že ministři potom bojují se sedmihlavou saní, jsou závislí na tom, co jim náměstci řeknou. Co v článku není a co je podle mého soudu obzláště šťavnaté je, že náměstci naprosto evidentně chtějí škrtat spíše v těch kategoriích blízkých "absolutně nezbytné" (první na řadu mají přijít počty a platy policistů???), zatímco ty nesmysly se dále úspěšně maskují a v rozpočtech zústávají. Nejspíš proto, že o těchto nesmyslech rozhodují právě ti náměstci. Aka já bych pánům ministrům, kteří to myslí vážně, doporučil vydat nařízení, že bez jejich osobního souhlasu neodejde z účtů ministerstva ani koruna na účty subjektů mimo veřejnou správu. Myslím, že by to byl dobrý začátek, jak spořit a zefektivnět celý systém aniž by se podřezaly funkce státu. A snadno se to kontroluje!

Já bych ty náměstky nedémonizoval: vždyť třeba tato vláda prakticky všechny vyházela a doplnila svými lidmi, vesměs těmi co si odsouhlasil ministr. Sir Humphrey v ČR není.

OK, může být. Pak mi ale vysvětlete, kdo ta ministerstva fakticky řídí v "běžné" agendě? Podle mých informací je ten problém celkem složitý a hluboký. V politických stranách prostě existuje nemalá skupina členů, jejichž cílem není vykonávat jakékoliv stranické nebo politické funkce, ale jednoduše "kolonizovat" státní úřady. Tahle skupina napříč stranami pak prostě krouží po ministerstvu na tu významnější a tu méně významné posty podle toho, kdo je zrovna ministrem. "Zájmově" se fakticky jedná o jednu skupinu, přestože mají různé stranické legitimace.

V tom souhlasím. Na druhou stranu tahle parta se primárně zaměřuje na "outsourcování" peněz ministerstev do (svých) soukromých firem, nemají moc zájem o to chránit peníze pro řadové úředníky.

Tak neřekl bych, že všichni chtějí outsourcovat, tahle praxe začala po ideologické "dělostřelecké přípravě" o její údajně vyšší efektivitě bujet až za Topolánkovy vlády. Řada úředníků chce prostě normálně postaru přerozdělovat a dotovat z prostředků ministerstva různé aktivity, které oni považují za dobré. Efekt to má pro státní kasu samozřejmě stejně zhoubný. To ale nic nemění na faktu, že úspory cílí na provoz, ne na tyto aktivity, na což jsem chtěl upozornit.