Politický buldozer se řítí do kovošrotu

Všimněme si výzkumů preferencí politických stran, které velmi přehledně (tj. dvě z nich, které se honosí slušnou reputací a neutrální metodikou, STEM a CVVM) zpracovalo Aktuálně. Absolutní čísla jsou vlivem metodik u každé z nich jiná, ale obě došly v zásadním parametru k naprosto stejnému výsledku: preference sociální demokracie mezi vrcholným obdobím (12/08) a posledním průzkumem klesly o deset procent. Byť čísla v jednotlivých výzkumech poskakují nahoru a dolů, linka trendu je zřejmá a míří dolů – dokonce k rekordně špatným číslům.

Proč ČSSD takto klesá v popularitě? Vysvětlení, že „jí to berou malé strany“ pouze ukazuje na důsledek, ne na příčinu, a navíc nezní moc přesvědčivě – nové malé strany jsou rozprostřeny od středu až do pravého extrému, na levici nikdo cíleně neloví, ovšem kromě Zemanovců (jejich 2-3% obrázek ale tolik nekřiví). Uvažme přitom, že:

-         ČSSD je jediná strana se zřetelným lídrem, který ji vede už několik let, který ji vytáhl z průšvihu po Grossovi a Špidlovi, a který se dokonce slušně osvědčil jako jednoroční premiér

-         Konkurenti ČSSD se zmítají v problémech: ODS má Toskánsko, Topolánka, kmotry atd., KDU pro změnu nemá vůbec nikoho, Zelení jsou taky po rozvratu.

-         ČSSD proti nim působí jako vzor jednoty a semknutosti, a umí se poměrně nemilosrdně zbavit každého, na koho padne stín. Tohle má český volič vždycky rád a pranic mu nevadí, že socdemácká „presumpce viny“ je teatrální a že se strana dovede zbavovat ne lidí, kteří se provinili, ale těch, na které to prasklo.

-         ČSSD umí působit na svého vysněného „obyčejného člověka“ jednoduchými a přímočarými slogany, u kterých není nic potřeba vysvětlovat: Jistoty a prosperita. To nemá chybu; přisvojení si slova „jistoty“, o které se s nikým jiným nehodlají dělit, je geniální. Jistoty - toto je základní slovo českého voliče.

Zavedené strany ztrácejí příznivce. ODS je ztrácí, protože se jednak rozešla s Klausem (ztratila kus tvrdého jádra) a jednak se ušpinila u vlády (Řebíček atd.). KDU-ČSL je ztrácí, protože je nevýrazná, nezajímavá a nemá osobnosti. Zelení je ztrácejí, protože se hádají. Komunisté je ztrácejí, protože jim vymírá voličská generace. Proč je ale ztrácí ČSSD?

Jak je dobré mít poradce

Je známé, že ČSSD využívala v uplynulých letech poradensku firmu, která zásadně zapracovala na jejím image; s touto firmou se ale posléze rozloučili (či její pomoc výrazně zredukovali), protože prý se to už naučili a umějí to dělat sami.

Neumějí. Cosi odkoukali, ale smysl externího poradce je jiný. Má od věci odstup a může si dovolit profesionálně, nezávisle korigovat. On nemá zášť ani nenávist k oponentům nebo médiím, dělá jen svou práci. Jakmile poradcové zmizeli, čistý a jednoduchý marketingový styl ČSSD se „ušpinil“ – náhle bylo všeho moc, slogan přebíjel slogan, kampaň stíhala kampaň, zvyšovala se aktivita, ale i agresivita. Namísto sice populistického, ale jinak ne emotivního prezentování „hodnot a jistit“ máme nyní pouze agresivní hřímání a bezhlavé střílení všemi směry.

Naprosto důvěrně mně to připomíná střet soukromé sféry s reklamou a marketingem. Mnoho firem, které si dříve myslely, že marketing je sprosté slovo, si najaly v devadesátých letech (poprvé) kvalitní agentury se zadáním zásadně popracovat na firemním či produktovém obrazu. Tyto agentury ale nejsou levné, a firma začne mít brzy pocit, že platí kohosi neúměrně draze; dá agentuře výpověď a začne si to dělat sama. A jde to od desíti k pěti.

Moc bych si přál jednou vědět, jak to s agenturou v ČSSD bylo a nedal bych nic za to, že důvod rozchodu nebyl ani tak v penězích, ale ve vzrůstajícím sebevědomí ústřední dvojice (Paroubek-Tvrdík), která přestává snášet konstruktivní i kritické připomínky agentury, když přece fantastický, vlastními slovy „blyštivý“ úspěch je postaven především na těchto dvou géniích..

Čtyři roky neoficiálním premiérem (a dost)

Rytmické střídání stran a vlád u moci se děje zejména proto, že ten, kdo je u vlády, za sebou zanechává rostoucí hromadu hnoje, negativních vjemů a afér (o těch pozitivních se nepíše), zatímco ten, kdo je v opozici, nic nedělá, nic nepokazí, tepe zlořády těch u moci a popularita se zhoupne jako na houpačce. Za pět let je tomu zase naopak.

Jiří Paroubek má ovšem problém. Po vcelku klidném ročním premiérování (4.2005-8.2006) byl čtyři roky v opozici – jenomže se prezentoval, jako kdyby premiérem byl. Vyjadřoval se ke všemu možnému i nemožnému, přicházel s nejnovějšími aktivitami, jednal se zahraničními státníky, z médií téměř nezmizel a tu páchnoucí hromádku za sebou proto zanechal také. Paroubek se vlastně stačil zprotivit, aniž si zavládl – protože se mu tak moc vládnout chtělo a nedokázal se krotit, čtyři roky na nás hřímal a hrozil. Voliči nyní budou trestat jinak celkem přijatelnou sociální demokracii, protože se jednoduše na jeho obličej nebudou chtít další čtyři roky dívat.

Premiérské křeslo podruhé na dosah

Prý je stále nejžhavějším kandidátem na premiéra. Je pravda, že průzkumy veřejného mínění se v několika předchozích volbách krutě mýlily a může to dopadnout všechno jinak, než se odvažuji prognźovat. Průzkumy se mohou mýlit v konkrétních číslech, ale nemýlí se v trendu (protože aplikují stále stejnou metodiku), a ten je jednoznačně sestupný. ČSSD ve volbách zřejmě vyhraje, ale většinu mandátů získají strany, které říkají – s kýmkoli, klidně i s ČSSD, ale ne s panem Jiřím.

A nyní už jsou jen blbé volby. Jít do toho otevřeně s komunisty? Velmi, velmi riskantní, to by možná byla poslední „výhra“ české sociální demokracie v dějinách. Zbavit se „s díky“ pana Jiřího a do čela postavit někoho méně konfliktního, někoho, jehož danému slovu se dá důvěřovat? Bratrovražedný boj před kamerami. Zkusit menšinovou vládu? To by soc-dem dostala brzy napít vlastní medicínky – vyjadřování nedůvěry. Velká koalice, opoziční smlouva číslo dvě? Obejmout se se smrtelným nepřítelem.

Jiří Paroubek, buldozer české politiky, je podruhé nadosah od premiérského křesla. A pravděpodobně na něj podruhé o vlásek nedosáhne.