Přemluv bábu se mně velmi líbí

Kazatelé demokracie v odpověď na nebohý stav domácí politiky říkají – nechte hospodského mrmlání a běžte něco dělat; jinak nelze docílit změny. Issová s Mádlem se sebrali a šli něco dělat. Nikdo je k tomu nenutil, nikdo si je „nekoupil“, aby natočili tohle video – je to jejich vlastní rozhodnutí a výsledek je autentický.

Že měli dělat něco jiného a ne točit takovýto klip? Jsou to herci – šli dělat to, co umějí. Spisovatelé mohou spisovat prohlášení, pracující mohou třeba stávkovat, další se mohou pokusit do politiky aktivně vstoupit a změnit ji zevnitř. Shodneme-li se v tom, že proti bídě české politiky je potřeba něco osobně dělat (a neshodneme-li se ani na tom, není třeba číst dál), pak to protagonisté splnili.

Že je klip vulgární? Měl snad být tak bezpohlavní, jako „reakce“ Ondřeje Lišky s Jiřinou Šiklovou, která je tak úzkostlivě korektní, až je k smíchu? Vážení (staří) kritizující: vtipy typu „Kundera – kunda“ použité v klipu se vám mohou zdát vulgární a trapné, ale takhle se mládež baví. Takovéto vtipy se v cílové skupině tohoto videa vykládají a patří tam k těm nejjemnějším. Navíc, klip byl evidentně satirický (ironie, karikování, zveličení); to, jak smrtelně vážně jej mnozí diskutující (nejvíce asi na Novinkách) vzali, také spíše vypovídá o jich samých.

Video mělo úspěch: ten se měří získanou pozorností. Jistě lze „něco dělat“ i tak, aby to nikoho neurazilo, ale to ani nikoho neosloví a bude to totéž, jako kdybyste nedělali nic. Klip vidělo během prvních dní půl miliónu lidí, pokud internetové statistiky nelžou, lidé o něm přemýšlejí a diskutují – myslím, že to byl právě jeho účel a nelze říci nic jiného než: dobrá práce, získaná pozornost v poměru k investovaným prostředkům a vynaložené práci (srovnatelné s náklady na jeden menší billboard) byla naprosto mimořádná.

Klip prý vyvolává „mezigenerační nesnášenlivost“ (Škromach), je to „skrytá snaha rozdělovat generace“ (Zaorálek), jde o „tlak na mezigenerační spory“ (Filip). Toto je vůbec nejzajímavější a nejdůležitější.

Kdo zde vyvolává mezigenerační nesnášenlivost, rozděluje generace a tlačí na mezigenerační spory, setrvale a urputně? Právě strany výše uvedených pánů.

Potrefené husy se ozvaly – musel přijít až takovýto „politicky nekorektní“ klip, aby ukázal, že společnost už je mezigeneračně polarizovaná, a to ze všeho nejvíce činností některých politických stran, které velmi přesně a cíleně oslovují tu cílovou skupinu, kterou bez obalu pojmenoval klip dvou mladých lidí, tj. „venkovští staří“. Strany tuto skupinu nazývají politicky korektně: „obyčejní lidé“ – ale víme, o koho jde. Všimněme si, že levicové politické strany neprotestují nad vulgaritou klipu nebo nad jeho jinými negativy, ale velmi citlivě se jich dotklo, že klip ukázal, na jakou skupinu tyto strany míří.

Mimochodem, největší podpalovač mezigenerační závisti, pan Paroubek, který se jinak vyjadřuje k úplně všemu, neřekl ani slovo. Neboť jestli mu v něčem opravdu u nás není rovno, je to politický instinkt a moc dobře ví, že ať by řekl cokoli, jen by ublížil sobě i ČSSD. Jeho druhořadým stranickým mluvkům to nedošlo.

Chcete pěkné svědectví o existující mezigenerační propasti? Výsledky tzv. studentských voleb – proti kterým zuřivě protestují právě levicové strany – byly prozrazeny na jednom brněnském gymnáziu. Strana, která je na nejlepší cestě vyhrát volby, v nich získala jedno procento hlasů. Přeloženo: studenti hlasovali ne až tak pro pravici, ale proti ČSSD, jejichž nenávistný, útočný styl je jim odporný. (Tak si to alespoň překládám já).

Máme přinejmenším pět společností provádějících předvolební průzkumy a mapující nejrůznější nálady ve společnosti. Jejich průzkumy jsou časté, výsledky si navzájem mírně odporují: dobře, existují statistické chyby i drobně odlišné metodiky. Na jedinou věc se ale tyto agentury podrobně nezaměřují: na mapování postojů právě v definovaných skupinách obyvatelstva, ať už vymezených věkem, bydlištěm, vzděláním či příjmem. (Jakási velmi zjednodušená sociodemografie bývá někdy v průzkumech CVVM, jinde jsem na ni nenarazil). Přitom takovéto výzkumy by byly mnohem cennější než stopování kolísání voličských nálad o dvě procenta nahoru a dolů, a ankety o tzv. nejpopulárnější politiky, ve kterých vyhrává nepolitik, právě jak v anketě o nejvýznačnějšího Čecha může vyhrát imaginární osoba.

Je vždy dobře, když nějaká událost otevře diskusi o tématu, o kterém se předtím z přílišné politické korektnosti (čti: předposranosti) moc nemluví. O mezigeneračních sporech  nechtějí psát média, protože jim to bere čtenáře; jsou to témata, jejichž existenci pod povrchem cítíme, ale nechceme o tom moc mluvit. Má-li se o nich začít mluvit, je potřeba to udělat maličko krutě, v otevřené ráně se porýpat nožem – přesně tohle ti dva udělali, a lehce tabuizované téma se náhle dostává i na první stránky bulvárů, protože se o něm mluví. Martho Issová a Jiří Mádle, díky.

Poznámky:

-         komentáře i tématu, uvěřitelné i stěží uvěřitelné, jsou pěkně seřazeny zde.

-         Klip, pokud jste jej dosud neviděli, je zde. Reagující zelené neštěstí pak tady.