Paroubek, první kosmonaut český

Dělat si legraci z urputné předvolební snahy některých českých politiků je laciné, protože to je velice snadné. U šéfa ČSSD se pokušení nedá odolat: přichází obden s novým, fantaskním nápadem a je dobré si všimnout, jak postupně rozšiřuje záběr, zejména geografický. Nejdříve se jen slibovalo důchodcům, ale to už je moc otřepané. Záběr se pak rozšířil i na „osobní“ pomoc hokejistům (pikantností je zvláštní nesoulad nabídky pomoci přeplacených individualit s  proklamovanou péčí strany o osoby v nouzi). Jiří Paroubek následně poprvé přestoupil hranice Česka, když slíbil, že pod jeho vedením doženeme a předeženeme vyspělé západní země. Povzbuzen úspěchem (slibem nezarmoutíš) předseda pokračuje dále, a v následujícím projevu už rovnou překračuje kontinent, když slibuje sblížit Evropu a Ameriku. (Schwarzenbergovu půvabnou reakci nelze neocitovat: „V evropské unii tím budou všichni fascinováni“).

Myslím si, že příští další krok předsedy strany musí nutně mířit do vesmíru; poté, co sblíží Evropu s Amerikou, už na planetě Zemi nebude co dělat. Česku je potřeba slíbit prvního kosmonauta (Remek byl první, ale československý), Rusko s tím nebude mít problém, domácích sebevrahů už má málo a a navíc to vymění za nějaký podíl v Čepru nebo Benzině. Dovedeno do dokonalosti – kosmonautem by měl být sám předseda, ale protože tím výrazně překoná kolegu Béma, ale nevím, jestli se to i povede.

(Mimochodem – já to s tím kosmonautem myslím vážně. ČSSD nabrala ve slibech nebývalé tempo, ze kterého nebude chtít ubrat a kosmonaut je mediální trefa jako málokterá jiná).

Dosti legrace. V článku bych se ale chtěl dotknout hlavně věcí, o kterých se jinde moc nedočteme.

Lidový dům dává ČSSD náskok před ostatními stranami

Je zajímavé, že na toto nikdo nepoukazuje. Je zřejmé, že úspěch strany velmi závisí na kvalitně provedené předvolební kampani, a účinná kampaň není levná. Strany dostávají příspěvky od členů (nepatrné), od sponzorů (větší, ale stále ne zásadní, počítáme-li oficiálně přiznané příjmy) a od státu za volební úspěch (největší).

ČSSD ale má ještě příjmy navíc – z pronájmu velmi lukrativní nemovitosti, Lidového domu, který jí před lety získal advokát Altner (u soudu prokázal, že strana nezanikla v roce 1948, že její tehdejší sloučení s KSČ bylo nezákonné a získal pro ni zpět její sídlo). Přesná čísla jsou zřejmě nedohledatelná, ale příjmy z Lidového domu jsou na několika místech na webu odhadovány na 100 mil. ročně – každý rok, přitom velké volby jsou jednou za několik let.

Žádná z dalších stran nemá v portfoliu nemovitosti ani zlomkové výnosnosti, pro menší strany je problém získat i nízké desítky miliónů na kampaň. Rovná politická soutěž se nám tu poněkud vytrácí: dle nedávno provedeného průzkumu utrácí ČSSD za billboardy více než všechny ostatní strany dohromady. Může si to dovolit.

Vytvořit virtuální realitu a následně vyčítat

V médiích (televize i noviny) se objevilo v posledních dnech několik článků, ve kterých novináři tvrdí, že jiné stany, zejména ovšem ODS jsou „neviditelné“, nic nedělají, zatímco ČSSD je hyperaktivní. Tuto otázku pak pokládají i představitelům stran – proč nic neděláte?

Pak se ale z téměř polopodzemních zdrojů dozvíme, že Mirek Topolánek dva týdny objíždí republiku a zejména na půdě univerzit hovoří se studenty a dalšími zájemci, obhajuje politiku a plán své strany a podobně. Paralelně byl publikován rozhovor s bývalým ministrem Gandalovičem, kterému byla rovněž vytýkána nečinnost – překvapenému redaktorovi Gandalovič vypočetl desítky ne nevýznamných akcí a dalších aktivit, kterých se zúčastnil a na kterých vystupoval. Rovněž pak na stránkách stran jako je TOP 09 nebo Zelení jsou informace o desítkách akcí (zejména tzv. kontaktních) z posledních týdnů a měsíců.

Tedy: média nejdříve vytvoří představu (virtuální realitu), že pouze jedna strana je zde hyperaktivní a ostatní spí tím, že dávají hlavní prostor (tzv. otvíráky, úvodní velké články na titulních stranách listů, úvod hlavního zpravodajství, rozsáhlé komentáře) jen té jedné. Následně pak jiné strany zkritizují za to, že nic nedělají.

Kdo je tu najednou proti všem?

O ODS se léta tvrdilo – asi pravdivě – že jsou stranou s tzv. minimálním koaličním potenciálem; že jsou arogantní a chtějí si vše prosazovat bez ohledu na partnery. Zdá se, jako kdyby tuto roli dnes přebírala ČSSD. Její kampaň je totiž skutečně bojem „proti všem“. Směrem nalevo drsně vytlačují komunisty, když jim berou jejich typická témata (milionářská daň a vůbec dmychání pomstychtivosti vůči bohatým, normalizační zpěváci na mítincích podobně jako má KSČM na 1. máje a podobně), ve středu zase lidovce (rodinná politika, zemědělství, chudé regiony), směrem napravo chtějí podporovat podnikání a nebojí se svoji rétoriku i ozelenit, když hovoří o potřebě „masivních investic do ekologie“. Jediné, co chybí, jsou vysloveně „pravičácká“ témata, protože ČSSD správně tuší, že takto zaměřených lidí je poměrně málo a že je stejně nikdy nebudou volit.

Přejí se voličům nebo nepřejí?

Toto je rovněž zajímavé. Podle vlastních slov již ČSSD s agenturou, která zřejmě byla jedním z důležitých strůjců předchozích volebních úspěchů, nespolupracují – již se to naučili a dovedou to dělat sami, tvrdí. Naopak ODS po letech, kdy realizovala kampaně sama (a nebývale amatérsky, je nutno dodat), se zahraniční agenturou poprvé spolupracuje.

Na první pohled se nic nemění – ČSSD je hyperaktivní a sází jedno téma za druhým, u ODS se až do posledních dnů zase zdálo, že se nic neděje.

Nebyl bych si ale tak jistý. Především: přílišné střídání témat, nahrazování jednoho druhým během pár dní, vede k zapomínání. To, co má volič aktuálně v hlavě, je nějaký „momentální“ návrh ČSSD na spásu země, jenomže po pár dalších návrzích se ten původní už vytratí. Kdo si dnes (a ještě méně v okamžik voleb) vzpomene na návrhy na „osobní“ podporu sportu a podobně? Předsedovi ČSSD se s těmito okázale vytahovanými sólokapry daří dostávat do médii; fotku na první straně má zdánlivě rezervovanou. Ale je vůbec možné vytáhnout do voleb dalších deset, patnáct „úlovků“? A budou mu média tento prostor i nadále dávat, když už lze intuitivně cítit, že je přeparoubkováno a může to spíš čtenáře odrazovat?

Předchozí kampaň ČSSD by každý marketingový odborník pochválil: jedno velké téma, a to 1.) opakovat, 2) opakovat, 3) opakovat, 4) přejít k bodu 1. Dnešní kampaň vypadá, jako kdyby výrobce cukrovinek propagoval jeden den čokoládu, druhý den oplatky, třetí den gumové medvídky a tak dále. Výsledkem je jen povrchní, rychle mizící dojem a zmatenost zákazníka-voliče.

Zdá se mně, že se u ČSSD opakuje to, co zná docela dost obchodních firem a jejich marketingových agentur. Agentura nejdříve firmu naučí, jak se dělá marketing a zrealizuje jim pár kampaní. Po úspěchu začne být firma sebevědomá, začne jí být líto peněz, které agentuře dává a řekne si – tohle přece zvládneme sami. I začne vařit kampaně, ale protože ji už nehlídá odborník dbající na čistotu stylu, začne do hrnce přidávat všechno možné, každý okolojdoucí funkcionář si přidá svoje: „a nezapomeňme na sport!“, „a poplatky!“, „a ti důchodci, chlapi, o důchodce nesmíme přijít!“.

Jsem zvědavý, jak toto dopadne – přílišné rozostření na mnoho cílů v marketingu nefunguje. Ovšem, soupeř by to taky musel umět využít a ne páchat sebevraždu před mikrofony a kamerami.