Jsem naivní, když zvažuji volbu TOP 09?

Nebojte se, opravdu si nemyslím, že tu máme najednou stranu, která udělá z české politiky čisťounkou a férovou záležitost, tak jako to mají v… no… teď si zrovna nemůžu vzpomenout kde… Argumenty uvedu hned, zejména pro ty, kteří si přečtou z článku jen perex a už buší do diskusního fóra odpověď (ale dnes mně váš názor skutečně zajímá):

1)      Malé strany jsou přínosné

2)      Je to nejlepší ze všech špatných voleb

3)      Kalousek je polepšený lump

4)      Naléhavá potřeba výměny

Malé strany jsou přínosné

Pokud pominu extrémisty (Sládek nebo dávní Moravané, rovněž neberu v potaz komunisty, kteří jsou cosi jako špína zažraná z minulých dob), zdají se mně všechny malé strany, které jsme v českém parlamentu měli, jako v součtu plusů i mínusů přínosné. A to i včetně stran, které se tam příliš neohřály – to může klidně být případ TOPky. I nepodařená Unie svobody, jakkoli měla svůj děsivý konec za Pavla Němce, byla přínosnou stranou, stejně jako například Zelení přinesla do vlády pár kvalitních lidí a byla ve své době vlastně jedinou demokratickou opozicí proti neslavné opoziční smlouvě.  Přínosnost malých stran je specifikem deformované domácí politiky, ve které obě vedoucí strany, navzdory slovu „demokratická“, které mají obě ve svém názvu, velmi autokraticky a nedemokraticky určují, kdo z adeptů se dostane do vrcholné politiky a do parlamentu a vězte, že na základě schopností a dovedností dotyčných to není. Malé strany nutí ty velké se chovat o něco slušněji a skromněji, než by se chovaly bez nich – sice si za to často nárokují víc vlivu, než by se slušelo, ale to je celkem rozumné výkupné.

Neznamená to automaticky, že i TOP 09 bude přínosnou malou stranou, ale je to pravděpodobné.

Nejlepší ze všech špatných voleb

Argument, že volit stranu jako je tato je nejmenší zlo, vypadá hrozně – v podstatě právě na něm postavila ČSSD svou nedávnou úspěšnou kampaň, když neříkala volte nás, ale říkala hlavně nevolte je, ty grázly. Ale nemohu si pomoci: ze čtveřice nadějných adeptů na parlament, i kdybych odložil o Kalouskovi a spol. veškeré iluze, se mně zde zdají šance na relativně slušnou a zodpovědnou politiku jako největší. Jak už jsem uvedl o dva články výše, nežádám od příští vlády nic než jakousi obyčejnou slušnost a zodpovědnost, a od parlamentu standardní pracovitost. V koridoru, který je silně zúžen jednak hospodářskou krizí, jednak pokračující integrací Evropské unie (právní rámec, ekonomické prostředí atd.) jsou lokální vlády spíše jakýmisi „správci“, po kterých se nežádá nic jiného, než pilně a zodpovědně pracovat. V tomto smyslu se mně obě vůdčí osoby TOPky zdají být pro tento úkol velmi vhodné. Právě tak dobře působí i spojení se starosty – s lidmi, kteří cosi hmatatelného dokázali na lokálních úrovních; tam totiž „to neobkecáš“.

Co s tím Kalouskem?

Nejčastější námitky vůči TOP 09 míří poměrně přirozeně na Miroslava Kalouska. Zejména v prvních letech svého aktivního působení v politice se na něm „nalepilo“ několik nepěkně vypadajících afér, i když žádná z nich nedorostla dále než za silné indicie. Pamatuji si dobře, že byly doby, kdy jsme byli při svých podnikatelských snahách něco legislativně prosadit, upozorňováni: „a máte na své straně Kalouska? To je velmi mocný člověk“. Jedná se o léta jeho působení jako předsedy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny. To bylo místo sice na první pohled nenápadné, ale nad jiné vlivnější – již tehdy měl Kalousek dohled nad veškerými zásadními finančními toky. Jestli se myslím, zda tehdy páchal nepravosti? Ano, myslím si to.

Přesto se ale hodnocení M. Kalouska s časem stále zlepšuje (nezapomínejme, že vstupoval do vrcholné politiky jako dosti mladý člověk, i když na to nevypadal), a za působení v poslední vládě mu nebylo moc co vytknout. (Pokud výhrady máte: zkuste zvážit, pod jakým tlakem je ministr financí ze všech stran a jak moc může konat „podle svého“). Moje soukromá teorie je, že Kalousek je něco jako „polepšený darebák“, i když to vypadá naivně – ale takových případů zná historie spousta. (Hemží se jimi například americká politika, ve které hříchy mládí snad patří do životopisu těch nejúspěšnějších a nejctihodnějších. Všimněme si jednoho a inspirujme se: Američané tohle umějí odpouštět. Pokud se někdo dopustil chyb v mládí, někdy i dosti ošklivých, a „odtrpěl“ si patřičné následky, je mu odpuštěno – tohle už podruhé neudělá).

Naléhavá potřeba výměny

V porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi se ČR  vyznačuje jednou zvláštností: tak, jak byly karty rozdány krátce po rozdělení republiky, tak i zůstávají. Zatímco v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku kdysi úspěšné strany zanikly, zmizely z politiky a díky tomu do ní mohla natéci nová krev, u nás jsou s námi šestnáct let stále titíž, obměna je minimální.

Na stabilitě není nic špatného, ani na konzervativním myšlení, které nemá rádo změnu. Jenomže dnešní česká politická „extratřída“ vypadá následovně:

1)      Buď jsou to lidé, kteří mají za sebou školu socialismu (tedy hrůza hrůzoucí) a pak už jen zkušenosti z (kapitalistické) politiky – tedy ti, kterým je zhruba nad padesát

2)      Nebo jsou to lidé, kteří mají za sebou pouze zkušenosti z české politiky, ale nic z života (zářným případem byl Gross, dnes tam patří různí Haškové, Tejcové, Bendové atd.)

Člověka se zkušenostmi s normálního života v české politice aby jeden pohledal. Chlapci, které zformoval a zdeformoval socialismus, předávají svoje „životní zkušenosti“ parlamentní mládeži, která z normálního života nepoznala nic a myslí si tedy, že tak, jak je to učí staří, je správně.

Ano, volba kvůli potřebě výměny je protestní, protože není zaručeno, že noví budou lepší. Ale přinejmenším (při pohledu na kandidátku TOPky) mají za sebou patnáct, dvacet let zkušeností z normálního života nebo z místních (starostenských) úřadů, což je praxe nelišící se moc od běžného manažera.

Levá, pravá, všechno jedno

V normálním světě jsou toto důvody pro výběr konkrétního volebního lístku – preference levice nebo pravice, konzervativního nebo liberálního pohledu. V naší zemi nikoli – tak daleko ještě nejsme, i když je to dvacet let po listopadu smutné sdělení. Soupeřící strany (ODS, ČSSD, KDU-ČSL) jsou blízko středu a vlastně ve své praxi realizovaly mix pravo-levých kroků. ČSSD privatizovala banky a dala obří pobídky zahraničním investorům, tj. jednoznačně pravicový krok. ODS nikdy nepohla se socialisticky štědrým penzijním systémem, a její volební plán „jak zkrotit krizi“ je . České nejsou soubojem ideologií; podstatná je známost klíčových osobností stran, jejich reputace, konkrétní kroky, které provedly a jak moc negativně jsou hodnoceny. Případně sliby, pokud jim ještě někdo věří. Velice signifikantní pro české prostředí je „zbabělost“ tradičních stran neslibovat nic, co by mohlo být vnímáno tou skupinou voličů, o kterou obvykle jde (nerozhodní), jako negativní nebo i kontroverzní. TOP 09 se od nich liší a navrhuje opatření, která populární rozhodně nebudou. Možná to dělají z čistoty duše a možná je to dobře promyšlené – těch 10-15% voličů, kteří vědí, že je potřeba „řezat do masa“, i když to bude bolet, se najde.

Tolik poněkud neuspořádané myšlenky k české politice. Jak se na to díváte vy?