ČSA a čaroděj druhé kategorie Lašák

Před několika dny se byla zveřejněna zpráva o „překvapivě“ vysoké ztrátě státní společnosti ČSA (České Aerolinie). Firma účetně prodělala 1,8 miliardy korun za pololetí (za celý rok se odhaduje 2,4 miliardy, spíše bych se obával vyšší částky) a má záporný vlastní kapitál přes 700 mil. Kč. Analytici toto obojí označují za velmi překvapivé.

Překvapivé je, že někoho, kdo má v popisu práce sledovat trhy, je toto schopen za překvapivé označit a překvapivé je dále to, že ČSA vůbec ještě létají. Společnost v uplynulých dvou letech, kdy se management chlubil tím, jak dobře restrukturalizuje a jak dobrých výsledků dosahuje, ztrácely na vlastním jmění miliardu korun ročně. (Během této doby vzrostla průměrná mzda zaměstnanců ČSA skoro o polovinu). Jak může firma, jejíž vlastní jmění klesá o miliardu korun ročně, vykazovat jen malé ztráty, či se dokonce chlubit velkými zisky (viz níže)? Odpověď naleznete dále v článku; věřím, že ji kvalitní finanční analytici znají také, ale prostě takto se to divadlo hraje: vy (představitelé firmy) lakujete výkazy na růžovo a my (analytici) předstíráme, že vám to věříme. A když pak už to lakovat nejde a přizná se průšvih, my (analytici) předstíráme, že je to pro nás velké překvapení.

ČSA by už dávno potkal osud Sky Europe (tj. různé zabavování letadel na letištích a podobně), kdyby mu nepůjčil český stát prostřednictvím společnosti se zvláštním jménem Osinek dvě a půl miliardy. (Mimochodem, také se vám zdá, že firma, která hospodaří se státními, tedy našimi penězi, je značně skoupá na poskytování informací o sobě samé?). Proč musel ČSA půjčit právě Osinek? Protože by jí žádná banka peníze nepůjčila – tak špatně na tom aerolinky jsou.

Zlý stav ČSA se možná dá, možná nedá někomu konkrétnímu vyčítat. Nevzpomínám si dobře na v médiích velmi kritizovanou éru pana Tvrdíka, a vůbec ne už jeho předchůdců; známá je první nepovedená privatizace (Air France), poté, zdá se mně, se firma „někam“ pohybovala bez jasné vize.

Co se ovšem vyčítat dá, je několik let hrdých prohlášení o tom, jak báječně se společnosti daří, jak skvělého týmu je členem, jak se restrukturalizuje a připravuje se na strategický prodej – zájemci se nemohou dočkat předložení nabídky a pod šest miliard to nepůjde. (Zlatý voči). Citujeme:

„České aerolinie pokračují v akceleraci Akčního plánu 2009.. ten zajistí kladné hospodaření již v letech 2010 (!) a 2011“.

„České aerolinie v roce 2008 vykázaly zisk půl miliardy korun. České aerolinie jsou restrukturalizovanou společností“ (míněno v roce 2008)

„České aerolinie pokračují v zefektivňování své činnosti i ve třetím roce ozdravné strategie OK 2006-2008. (zřejmě je tím míněn onen vzestup mezd o polovinu)

„České aerolinie meziročně zdvojnásobily provozní zisk na téměř jednu miliardu korun“ (další miliarda profitu. Sakra,, kde ty peníze jsou?)

„Dnes je firma stabilizovaná a s velkou mírou jistoty lze říci, že České aerolinie čeká další růst. Hodnota společnosti roste (!)“. (Vydáno na začátku roku 2008)

Kuriózní je, že toto všechno je, svým způsobem, pravda. Roky působení bankéře Lašáka v čele ČSA se totiž vyznačují velmi hojným využíváním tzv. kreativního účetnictví – systému, ve kterém se dá při dostatečně tvůrčím přístupu ze společnosti, která rok co rok polyká finanční zdroje a půjčky, které klesá hotovost na účtě, která prodá svůj majetek a pak si jej leasne zpět, aby měla na živobytí (a tak dále, a tak dále), vyrobit firma, která hrdě prezentuje svoje hospodaření jako ziskové. Princip jsme viděli už mockrát. Nový šéf nastoupí do firmy v problémech a účetní kreativita vypukne naplno. Vydrží to rok, dva nebo tři, firma vykazuje dobré výsledky; zvolí se termíny jako „provozní výsledek“ (tj. „kdybychom nemuseli splácet ty letadla a tamto a ono, tak bychom možná i vydělávali.“, a podobně). Management samozřejmě ví, že se blíží soudný den, kdy ani ten nejbenevolentnější auditor už na něco takového nekývne, a tak se pak čeká na rok, ve kterém se vyskytnou nějaké vnější vlivy (krize, příliš vysoká cena ropy, příliš nízká cena ropy, agresivní nástup lowcostů atd.) a v tomto roce se všechny nakumulované problémy přiznají – tj. vykáže se enormně vysoká ztráta. Špína dva tři roky zametaná pod skříně se vymete najednou; logiku to má, než trápit akcionáře špatnými výsledky rok co rok, je lepší je potrápit extra příšernými výsledky jednou za tři roky. (Nehledě na tu drobnost, že management si dva roky za výborné výsledky připisuje prémie, na konci třetího roku se pak poděkuje). Proto jsem si dovolil pana Lašáka označit jako čaroděje druhé kategorie – kdyby patřil do kategorie první, nebál by se do toho říznout už od prvních dnů svého působení. (Nevylučuji ovšem, že mu křivdím, a že právě toto, tedy jakási kamufláž skutečných problémů firmy byla „politickým zadáním“. Na druhé straně ale není představitelné, že by skutečné problémy a skutečný stav ČSA neodhalil zájemce o firmu již při předložení úvodních stručných finančních výkzaů).

Můžete říci, že ČSA stejně neměly šanci a že je tak celkem jedno, jak se co účtuje, zametá a zveřejňuje. Nesouhlasím.

Pokud by firma jasně a korektně zveřejňovala svoji situaci, bylo by možné ji buď rychle prodat, než se její ztráta nevyhnutelně prohloubí (rok co rok tržní hodnota firmy klesá). Dále by bylo možné ji razantněji restrukturalizovat, tedy především opravdu brutálně ořezávat náklady – to se dělo jen v minimální míře. Tváří v tvář hrozícímu vývoji by se možná dala hledat skutečná cesta z průšvihu ven, nikoli jen „make-up“, jako jsou prodeje zbývajících majetků a jejich účtování jako výnosy. Mohla se hledat a nalézt skutečná strategie firmy pro příští roky, ne jen přežívání z měsíce na měsíc. Dvě a půl miliardy od Osinku: za to si firma koupila tři roky prodlouženého času, existenci do budoucna si ale nezabezpečila.

A že ČSA neměly šanci? Možná ano, možná ne – ale vedle „národního dopravce“ tiše vzniká a roste firma Travel Service pana Šimáněho, která nezdědila ani velké jméno, ani piloty, ani majetky (ani Tvrdíka, ani Lašáka, naštěstí), která létá a vydělává peníze. Travel Service má na jednoho zaměstnance zhruba třikrát větší tržby než ČSA, a v „hospodářské krizi“ (to je to, co pan Lašák označuje za příčinu ohlášených vysokých ztrát ČSA) zvýšila tržby o 18% a provozní zisk o polovinu. Časopis Ekonom se rozčiluje, že vlastnictví Travel Service (Unimex, atd.) je neprůhledné – ale proboha, co je komu do toho, vždyť je to soukromá firma! I kdyby Unimex patřil z poloviny Marťanům a z druhé Kaddáfímu – poslední, co český stát dnes může, je vybírat si mezi zájemci o společnost, která by (vzhledem k předlužení) měla zřejmě sama sebe poslat do konkursu. A i kdyby tato společnost zanikla (jsem navíc názoru, že to je dosti pravděpodobný scénář), nestalo by se vůbec nic – vzniklé mezírky v letových řádech by na Ruzyni zaplnily další letecké společnosti během několika hodin.