Tato vaše úvaha mi přijde mnohem horší, než na jaké jsem od vás zvyklý. :-( Ale ne každý má svůj den, pište prosím s nadšením dál, moc vám fandím. :-)

„Lidé si neuvědomují, jak drahá je (i ta průměrná) zdravotní péče a o zdraví se nestarají; když se pokazí, jdou do lékaři tak jako s autem do autoservisu – doktore, sprav to.“ Tohle přeci nemůžete myslet vážně. Kolik znáte lidí, kterým na penězích záleží více, než na zdraví? Že je lidská povaha taková, že málo sleduje důsledky svých dlouhodobých činů, to jistě ano. Ale jestlipak mě od ničení si zad špatným postavením monitoru u počítače více spíše odradí informace, že mě po jakkoliv kvalitní operaci bude páteř doživotně bolet, nebo informace, že si za tu operaci budu muset zaplatit peníze?

Tohle je mimochodem skvělá ukázka strašně zpotvořeného uvažování současného ekonomstva: všechna hodnota je vyjádřena v penězích a lidé nemají jiné tužby než peníze. Například: lidé si neváží vysokých škol. Tak za ně budou platit a bude to hodnota, které si budou vážit! Lidé si neváží doktorů. Tak za ně budou platit a budou si jich vážit!

Ono to není jenom ošklivé, ale i dementní. Jsou hodnoty, na které peníze převést nelze. Babičky, třeba. Nebylo by tedy lepší lidi přesvědčit, že vzdělání a zdraví je samo o sobě hodnotou? Ono by to nebylo potřeba přesvědčovat: on to každý ví. Kromě ekonomstva, které je čím dál tím víc odtržené od reality normálních lidí.

Dobré opatření, které by se vyplatilo, jsou povinná očkování proti nakažlivým chorobám v rámci celé Unie. Do generace by byly vymýceny a ušetřilo by se za jejich léčbu. Dobré opatření, které by se vyplatilo, by byly povinné lékařské prohlídky, díky kterým by se závažná onemocnění zachytávala včas a nemusela by se draze léčit v pozdních stádiích.

Samozřejmě, takové věci jdou do křížku s něčí ideologií.

Já taky s tím článkem nejsem moc spokojený, měl by být tak 4x delší, aby to postihl jinak než takto letem-světem, no ale nejsou každý den hody, už jsem na to nenašel sílu.

Nicméně s vaší hlavní námitkou polemizovat budu. Podívejte se kolem sebe: vidíte jednoho člověka vedle druhého, který si doslova ničí zdraví - nezdravě jí, má nadváhu a nedostatek pohybu. (Nezdravě jí = stačí nahlédnout do bufetů, co se tam servíruje, do fastfoodů a do nákupních košíků ve velkých centrech: uzeniny, chlast, konzervy, junk food). Tito lidé si ukracují život a způsobují si nemoci, kterým by se mohli snadno vyhznout (je to zcela v jejich silách, časových i finančních možnostech). A pak je vidíte v čekárnách ordinací: doktore, sprav to. Bohužel, taková je realita.

no já vám řeknu jen tolik, třeba ve Švýcarsku je zubní péče velmi drahá záležitost, takže rodiče doopravdy poctivě nutí děti, aby si technicky správně a poctivě čistily zuby. Ekonomický faktor prostě funguje a můžete si o hodnotách povídat jak chcete. Lidé na peníze prostě slyší a je to i nejsnažší. Stejně tak by fungovalo, kdyby si třeba obezní, u kterých by lékaři vyloučili "cizí zavinění", měli připlácet třeba za endoprotezy , bypassy a jiné věci, které si sami svou životosprávou způsobili. Ale to bychom byli mooooc asociální, že ano?

Doktor není pánbůh, byť někteří tím pocitem trpí :-). Doktor jen ví víc než vy, ale základ léčby je většinou na pacientovi ( třebas i v přístupu k rehabilitaci po nějaké složité operaci po , dejme tomu, autonehodě, o interních nemocech vůbec nemluvě )

Tak nejsme snad na světě pro to, abychom dlouho žili. Takový cíl má jen primitiv :) Na druhou stranu souhlasím s tím, že když si něco způsobím, tak si to zaplatím. A když na to nemám, zasloužím si trpět. To přeju sobě i druhým.

Pokud bychom vyloučili "cizí zavinění", tak by to mohlo být zajímavé: úrazy při sportu, úrazy způsobené vlastní nešikovností (uříznutý prst na cirkulárce, popáleniny) / špatným odhadem situace (včetně např. autohavárií - řidič který způsobil nehodu, případně i např. člověk, který s podnapilým řidičem sedl do auta).

V podstatě by se zdravotní pojištění změnilo na něco jako je povinné ručení + pojištění na přírodní katastrofy. Úhrada by se platila z pojistného viníka.

ano, tak to bylo mysleno a jak je videt ze radek nize, ve Svycarsku to velmi efektivne funguje

S ideou prispevku. Nasly by se jiste polemizovatelne detaily, ale s vyznenim souhlasim. Osobne mam nejradeji tento typ clanku - zevrubny,ktery mapuje oblast a jeho dulezite aspekty a motivy, to zasazene do sirsiho casu. Take ocenuji snahu "hledat realitu, jak je, i kdyz se mi nelibi"- spoustu blogeru to neumi nebo nedela.

Z nevlastni zkusenosti mohu potvrdit, ze doktori si lidsky nenechaji sefovat od nekoho nedoktorskeho, nedejboze, managera (odplivnuti). Vyjimky zde bohuzel pouze potvrzuji pravidlo...

A jeste jeden aspekt sedeho prumeru vs. existence spickovych sluzeb - stejne jako je pro automobilovy prumysl vyhodna existence F1 - patenty a znalosti se postupne zlevnuji a uplatnuji v normalnich autech - tak i ve zdravotnictvi bude pro vsechny vyhodna existence tech nadstavbovych sluzeb pro bohate. Proste se na nich lekari nauci pouzivat technologii, rozjede seriova vyroba a za chvili na to (financne) dosahne kdejaka babicka. No a komparativne se dlouhodobe budou mit lepe ty "smisene" systemy, nez ty "rovnostarske". Snad je to pochopitelne, proc je pro nas nemajetne chudaky vyhodne mit ve svem meste soukromou kliniku...

Souhlasím s poznámkou čtenáře „mahas“ ohledně Švýcarska: zubní péče je v této zemi extrémně drahá a tato skutečnost nepochybně vede k důsledné péči o zuby většiny lidí, respektive následně – v pozdnějším věku– třeba i k zubní turistice například do Maďarska.

Pro zajímavost uvádím další aspekty švýcarského zdravotního systému tak, jak jim rozumím:
1. Zdravotní pojištění je opravdu pojištění: každému je vyměřeno individuálně a výše pojistky je závislá na:
I. Skutečnému zdravotním stavu: sám čelím výlukám kvůli nadváze
II. Požadované procentuální spoluúčasti
III. Požadovaném standardu případné nemocniční péče: lze volit privátní pokoj, vybraný typ nemocničních zařízení nebo prý i vybírat lékařské kapacity u vyšších typů
IV. Typu preferovaných léčivých přípravků: například je možno se připojistit na preferenci třeba homeopatik
V. Zastropování absolutní spoluúčasti: každý si musí zvolit maximální úhrnnou výši svých plateb za rok. Čím je tento strop nižší, tím je pojistka vyšší. Do takto zvoleného stropu je nutno platit veškerou péči z vlastních zdrojů a teprve po překročení stropu začíná plnit pojišťovna. Mohu tedy udělat úvahu, že jsem mladý a zdravý a nastavím roční strop třebas 3000 CHF. To se příznivě projeví na měsíčním pojistném, které výrazně klesne. Nicméně až do výše 3000 CHF si případnou péči musím 100% hradit sám. Po překročení hranice 3000 CHF pak mohu zapojit pojišťovnu, nicméně stále s vlastní procentuální spoluúčastí. A naopak mohu uvažovat, že budu často chodit k lékaři a roční strop si zvolit nízko. Měsíční pojistka příslušně naroste.

2. Zdravotní pojištění není nijak navázáno na zaměstnání a výdělečnou činnost: každý si jej musí platit sám, zaměstnavatel s platbami do systému nemá nic společného. Žádné „odvody za zaměstnavatele“, nebo „odvody za zaměstnance“ neexistují.

3. Zubní péče je oddělená od zbytku zdravotního pojištění a zubní pojištění je nesmírně drahé. Kolegové mi tvrdili, že vypadlá plomba vyjde na 400-600 CHF. Zubařů je také nedostatek, musí se velmi dlouho čekat. Nejlevnější měsíční pojistné na zuby mě bylo nabídnuto za zhruba 180 CHF. (Vypadlou plombu jsem nakonec řešil jedním dnem dovolené navazující na víkend, letenkou za 190 CHF a úhradou 250 Kč vstřícné paní doktorce).

Výsledek? Podle mě systém velmi motivující k péči o sama sebe a efektivita systému. Pro sebe jsem si zvolil spoluúčast 10% a strop vlastních plateb za rok 300 CHF (nic mi veskrze není, ale jsem srab – co kdyby, že...). Měsíční platba mého zdravotního pojištění při těchto parametrech: 219 CHF. V Čechách mě totéž poměrným přepočtem (dvounásobek průměrné mzdy a kurz 17.3) vychází na 367 CHF. Sice teoreticky vše víceméně zdarma, ale v jaké kvalitě? S jakým chováním personálu? S jakým standardem? S jakou možností „lepších“ služeb?

Předem přiznávám, že o Švýcarském systému nic nevím, z vašeho popisu se mi zdá být celkem rozumný až na jedno velké ALE - výše pojištění dle aktuálního zdravotního stavu.
Toto se mi zdá extrémně nebezpečné - jsou lidé, kteří za svůj zdravotní stav nemohou a zde jsem pro maximální míru solidarity. Bojím se situace, kdy pojišťovna odmítne někoho pojistit, protože je příliš nemocný.

Pokusil jsem se zjistit více podrobností:

- Při nezbytné dlouhodobé / nákladné / časté lékařské péči (například díky věku) není pojistné neomezené a uplatňuje se solidarita v rámci systému. Jako příklad mi byla dána zhruba osmdesátiletá paní, která potřebuje častou lékařskou péči a její zdravotní stav je prý pod průměrem dané věkové skupiny. Údajně platí měsíčně pojistné kolem 1000 CHF – srovnejte s mými 219 CHF ve 34 letech.

- Každý rok dochází k valorisaci pojistného vzhledem k objektivním ekonomickým podmínkám.

- Každých pět let dochází k valorisaci pojistného z titulu nárůstu věku pojištěnce.

- V případě pobytu v nemocnici je procentuální spoluúčast zastropována částkou kolem 700 CHF.

Z vyslechnutého se mi zdá, že nehrozí, že by péče byla nedostupná, respektive že by byli nepojistitelní občané. Systém je solidární vůči potřebným. Lidé rizikoví z vlastní viny mají však pojištění dražší, nebo jsou na určité úkony (nesouvisející s ohrožením života) nepojistitelní.

A ještě ke všemu zrovna o tomhle bych v HDD vydoloval dost fakt a čísel, takže bych mohl efektivně kazit kavárenské ideologické blouznění.
Ale budu se držet zkrátka: řekněme, že každoroční nárůst výdajů na léky v řádech desítek procent je dlouhodobě neudržitelný. OK? Je třeba to reformovat. OK? Takže jsme měli 2 ministry: za jednoho byl meziroční nárůst výdajů na léky +13,9%, za druhého -8,7%. Který z nich je podle vás reformátor co se nebojí říznout do nutných, ale nepopulárních opatření a který plýtvač?

Ano, na lécích šetřit lze. A šetřit je možné tak, že se zakáže lékařům předepisovat víc než loni. Nebo lze některé léky platit a jiné neplatit. A mezi léky jsou rozdíly. Bohužel Vaše čísla k tomuto nic neříkají.

Demagogie jak prase.

České zdravotnictví není technicky tak pozadu za světem. V některých prametrech jsme na tom technicky srovnatelně, u spousty operačních zásahů a léčení máme srovnatelnou úmrtnost nebo kvalitu péče. Používají se i velice drahé přístroje, ale je to trochu problém, že když jedna část peníze "požírá", v jiné části se jich nedostává. Momentálně zažívají boom nádorová onemocnění – šup, do onkologie se sypou nehorázné peníze. Co na tom, že dát část peněz jinam by spoustu pacientů zachránilo a naopak v onkologii by nebyla úmrtnost vyšší. Prostě je to trend.
Celé to souvisí se základní debatou, kterou je třeba nastartovat, a tou je hodnota zdraví. Lidé nejsou motivovaní pečovat o své zdraví. Bohužel nejsou ani zdravotní pojišťovny motivované, protože ty pouze proplácejí úkony. V jejich zájmu by mělo být motivovat lidi třeba k tomu, aby se nechali očkovat, protože očkování je nepoměrně levnější než léčení - chřipková vakcína stojí 1000 korun, léčení trvá pět dnů. Při tom se utratí za léky proti bolesti, platí se pár dnů nemocenské a ještě máte týden výpadek v práci. A to je chřipka nenáročná na léčení, u jiných nemocí je to horší, třeba klíšťová encefalitida.

Nikdo nevolá po tom, abychom přestali zdarma léčit důchodce, děti a postižené. Ale u spousty oborů je možné stanovit základní standard, který dostanou všichni a nadstandard, který si můžete připlatit. Funguje to u zubařů i u očařů, mělo by to fungovat i v jiných oborech.

dovolim si malou vsuvku z oboru, ktery znam. Z ortopedie.

Ono je to hezke, ze se stanovi standard a nadstandard. Ale firmy dusledne bojuji proti tomu. Lobbisticke skupiny docela huste bojuji za zachovani status quo. Proc? Protoze pak nekdo prijde a rekne : "Endoproteza A bude ve standardu a Endoproteza B uz nebude" nebo jina varianta --- " budeme platit endoprotezy jen do vyse xxxxxxx kc a co bude pres, si pacient zaplati sam." Dnes to firmam zaplati zdravotni system vsechno. Ano, jednotliva oddeleni maji rozpocet, kolik toho za rok muzou " prooperovat ", ale firem, ktere jim to dodavaji, se to vpodstate nedotklo. Proste zastupci firem porad objizdi primare a ruznymi, opakuji, ruznymi zpusoby se snazi presvedcit je o tom, proc se jim vyplati pouzivat zrovna Endoprotezu typu A na ukor konkurence. Pacient do toho - zatim - nema co mluvit. A to je proste spatne.

Jedno je jasne. Soucasna pece je bez definice bazalnich standardu. Tedy to, co je jeste prijatelne ohledne zdravi a pritom jeste prijatelne z hlediska ekonomickeho pro stat. A my na to, jak je to ted, pri soucasnem vyberu zdravotni dane, proste vyhledove mit nebudeme. A to nemluvim o onom oblibenem Paralenu, prvnich trech dnech nemocenske, platech lekaru a zdravotniku obecne atd. Staci si vzpomenout co vyvolalo za halo 60 kc za den hospitalizace a pritom se za to doma nikdo rozhodne nema sanci soucasne najist, mit ciste pradlo, nadobi a topit. Proste to nejde. Ale CSSD to stacilo k vitezstvi a nic se nemeni ( byt to nebylo jen tim, to si priznejme ).

Myslim, ze system pouzity ve Svycarsku je nejblize tomu, co muze fungovat. Ale to je v socialistickem - tedy rovnostarskem - Cesku absolutne politicky nepruchodne, byt je to, podle me, jedina cesta, ktera nevede primo do pekel v nejblizsi dobe. Ani jsem netusil, ze tento system nekde v Evrope je a dokonce, ze je i funkcni... Procpak nam to politici asi zatajili? Nebo vam se ten svycarsky system, jak tady byl nastineny, prijde necim spatny???

Tak ono obecně vzato se čímkoliv inspirovat Švýcarskem je vždycky ošemetné. To je natolik unikátní země, že prakticky nic z ní není přenositelné. Kdyby kterákoliv jiná evropská země vystoupila z EU, NATO, OSN, zavedla referenda o všem, rozdala chlapům domu M16ky, zakázala ženám volit etc. etc., špatně by to s ní dopadlo. Kombinace pársetleté historické unikátnosti a trezorů našlapaných zlatem dělá své ;-)

A za sebe mohu říct, že mě vždycky u rozvojových zemí fascinovalo, že když náhodou měly systém zdravotní péče, museli mít nemocní ještě to štěstí, že jejich příbuzní je chodili do nemocnice krmit, převlékat, přebalovat, atd., jinak by prostě umřeli. Přišlo mi to vždycky absurdní a byl jsem rád, že přibližně od 18. století je u nás za všech režimů od feudalismu do socialismu samozřejmostí, že nemocné v nemocnicích také nakrmili, přikryli, dali toaletní papír apod. Smutné že "reforma 21. století" nás chce vracet do těch rozvojových zemí :-(

ještě k tomu švýcarsku. tam má každý člověk svého osobního lékaře, který mu zajišťuje péči 24 hodin denně. většinou jsou spojené ordinace dvou a více lékařů, kteří si navzájem rozdělí noční služby a zajišťují servis po dobu dovolené ostatních. nemůžete se tedy stát, že by někdo potřeboval pomoc a nemohl sehnat lékaře.
praktický lékař má vybavení i na základní chirurgické úkony, na rozsáhlejší má nasmlouvanou nebližší nemocnici, kam také ten lékař za svými pacienty dochází. teprve se specialitami pacient jde do specializované nemocnice.

pokud tady někdo bude argumentovat cenou lékařské péče ve švýcarsku, měl by také dodat, jak hladce to tam funguje.,ale to nikdo nechce. pouze by

Odvazna uvaha, mate pravdu. Docela bych si rad jeste precetl (pokud tyto informace mate) vice na tema reformy zdravotnictni.