Rath a Paroubek jsou jistě populisté, nebezpečně provokující závist "ulice". Na druhou stranu mě nadzvedl výrok J. Hynka, ředitele vojenského opravárenského závodu, tzn. na rozdíl od ČEZu podniku zcela vlastněného státem a velmi pravděpodobně ve formě státního podniku, citovaný v HN (http://hn.ihned.cz/c1-36930230-dalsi-sefove-odtajnili-vysi-sveho-platu ):

"Se zveřejněním nemám problém, ale nechápu, proč by to měli dělat zrovna šéfové státních podniků. Myslím si, že jde o nesystémový požadavek. To bychom mohli chtít také znát platy starostů obcí, či dokonce lidí v privátních firmách."

SAMOZŘEJMĚ, že chci znát plat starosty své obce! A míchat státní podnik se soukromou společností je buď ukázka mimoňství, nebo demagogie zrcadlová k Paroubkově.

Nahlíženo stejnou rovnostářskou optikou - proč bychom to neměli míchat, proboha? Zveřejnit, a všichni! Každého v té naší malé vesnici anebo "ulici" přece zajímá, kolik bere ten druhý, jak si vydělal na to nové auto a dům? Proč by to měl tajit, jen ať se to zveřejní a můžeme závidět ještě víc než teď! Beztak je to nějaká levota, jen ať na to veřejnost přijde sama ;-)

Maně si zde vzpomínám na rozhovor s paní Blochovou, která většinu života strávila ve Švýcarsku - plat a to, co děláte, se ve slušné společnosti veřejně neprobírají, protože tam se nezávidí. Ostatní žijí spokojeně v dobré víře, že jste svůj status a životní styl získal poctivou a řádně zaplacenou prací. A pokud ne, dříve či později si pro vás přijde policie.

Důvodem požadavku na zveřejňování platů top managementu firem (a těmi státními a polostátními to nekončí, následně budou zveřejňovat všechny firmy v subdodavatelských řetězcích a jelikož jen málo z nich zůstává mimo, nakonec pro jistotu všechny) není transparentnost řízení a odměňování, ta je české politické scéně na všech úrovních na hony vzdálená. Cílem je rozdmýchávat závist, vytvořit pocity křivdy a identifikovat nepřítele, kterého pak lehce spojíme s konkurenční politickou silou. V národě nepřejícníků, který má dlouhodobě indoktrinované rovnostářství v politickém a ekonomickém marasmu a třídní vymezení a je i podle průzkumů spíše levicový, jsou to levné politické body.

To, že je podnik vlastněný státem jakožto jediným anebo majoritním akcionářem, přece ještě neznamená, že management takového podniku má principiálně jiná práva a povinnosti než management soukromého podniku. Povinností managementu, který si zvolí vlastník (!), je hospodařit se svěřenými prostředky, vytvářet zisk a požadované hodnoty. Vlastník podniku je mimo jiné ve vedení společnosti přímo zainteresován členy představenstva, resp. správní/dozorčí radou a při řádné péči může management podniku průběžně kontrolovat, motivovat, hodnotit jeho práci a na základě jasných pravidel stanovovat jeho odměnu.

To, že tak nečiní, resp. že jeho zastoupení ve vedení společnosti je jen trafika pro zlepšení příjmu poslanců, není problém managementu. Spíše naopak, to si nedělejme iluze ;-)

Argument pro zveřejňování platů je jediný - platíme to ze svých daní, máme právo vědět, jak se s těmi prostředky hospodaří. S tím lze souhlasit, ovšem taková kontrola má svoje meze. Jistě,veřejnost má právo vědět, kolik jsou personální náklady firmy (případně jejich rozdělení - v tomto případě suma běžných mezd oproti sumě bonusů) a jaká je motivační odměna, jak byla stanovena a nakolik je odvislá od zisku (!)?

Právem lidí v managementu je určitá elementární míra soukromí, kterou požadavek na zveřejňování platů jednotlivců zásadně překračuje a tito lidé jsou proti ostatním manažerům diskriminováni. To, že se tak děje, je spíš výsledek politikaření, nejasných pravidel a špíny v politických zastoupeních ve státních firmách, než nekřesťanských peněz, které si vyplácí top management.

Mě nezajímá, kolik bere můj soused. Mě zajímá, kolik platím (prostřednictvím daní) své "zaměstnance", jimiž vlastně jsou poslanci a zastupitelé, ministři a radní. Zatímco platy na celostátní úrovni jsou široce medializované (někdy až příliš; myslím si, že vedení státu má být dobře placené), na komunální úrovni se o nich nemluví (jsou na to tabulky podle velikosti obce, k nimž se přidávávají různé odměny).

Státní podnik nemá vůbec žádného akcionáře. Je to "hospodářská jednotka" zřízená ministerstvem se souhlasem vlády, např. Vojenské lesy, s.p., nebo vojenské opravny. Největší jsou Lesy České republiky, s.p. Pokud jde o akciovou společnost, kde je stát jen jedním z akcionářů, byť dominantní jako v ČEZu, je to soukromý podnik a zveřejnění záleží jen na rozhodnutí akcionářů nebo samotných manažerů. Jako akcionáře ČEZu mě výdaje na mzdy managementu zajímají. Nezajímají mě ani konkrítní výše platů zaměstanců mimo nejvyšší vedení.

Pokud si pamatuji, paní Blochová-Macková mlžila o tom, jak ke svým penězům přišla, resp. její zdůvodnění nebylo příliš uvěřitelné. Zato se s manželem svým bohatstvím předváděli, a pak neplatili nájemné v pražském bytě. ;-) Ale v informaci o mzdách se shoduje s jinými zdroji. A když jsme v tom porovnávání se Švýcarskem, mohli bychom také porovnat, jak se tam komunální, kantonální a federální státní zaměstnanci (včetně politiků ve funkcích) chovají k občanům, jak informují, jak komunikují, ne?

Mě opravdu nezajímá, kolik kdo v soukromém podniku vydělává, nevím ani, kolik vydělávají moji rodiče, moje sestra a švagr. Chci vědět, kolik platí stát nebo obec = společenství občanů k nimž patřím.

Z mého pohledu je naprosto nepodstatné, jakou právní formu má ta která firma se státní účastí (je to z praxe řízení naprosto jedno, nehledě k faktu, že stát dlouhodobě směřuje k přeměně státních podniků coby určitých reliktů socialismu v akciové společnosti).

Každá firma má přinášet zisk svému majiteli a ten v ní stanoví pravidla ohodnocování zaměstnanců (minimálně těch na nejvyšších úrovních). Pokud firma plní výše uvedené zadání majitele a díky (dokud někdo neprokáže opak, tak předpokládám, že poctivé) práci vedení generuje zisk, pak mají manažeři naprosto legitimní nárok na odpovídající ohodnocení.

Pokud někdo řídí firmu s tisíci zaměstnanci, miliardovým obratem a majetkem, je nabíledni, že s ohledem na svěřenou zodpovědnost nebude mít stejný plat jako my ostatní, kteří kopou na svém malém zaměstnaneckém písečku. Koneckonců, kdyby nebyl řádově jiný, šel byste to dělat? Já ani náhodou...

K míře soukromí - zajisté, každý je nahraditelný. Máte pravdu i v tom, že stát si ve svých firmách může stanovit podmínky, jaké chce, a buď je management bude respektovat anebo nebude managementem :-) Ale ne každý člověk ve státní firmě bere miliony (ony tabulkové platy nejsou žádná sláva), a právě těmto přináší zveřejňování odměn ničím nevyváženou nevýhodu. Tak se nedivme, že by rádi rovné podmínky s ostatními.

Mně principiálně nevadí požadavek na zveřejňování platů zaměstnanců státních a polostátních firem, mně vadí ta hra na malou českou závist, ono Paroubkovsko-Rathovské "podívejte, kolik berou, jak si žijou za naše (!) peníze, a uvědomte si, kdo je takhle platí..." Problém je, že tyhle lidi neplatí konkurenční politická strana, ale my všichni a dostáváme za to určitou službu. A pokud není stoprocentní, resp. je drahá, je to vina zejména politiků, kteří sedí spokojeně v dozorčích radách a řídících orgánech na ministerstvech.

Co se týká paní Blochové, ji samotnou naprosto nehodnotím, četl jsem s ní pouze jeden určitý rozhovor. Nicméně se ptám, co je komu do toho, jaký má příjem a kde k němu přišla? Ona nemá povinnost nikomu vysvětlovat, v čem a jak podniká (co vím, jedná se o zpracování odpadů), resp. někomu dokazovat, že to tak je. Pokud jsou její příjmy nebo aktivity ilegální, je to věcí policie, aby věc prošetřila. Jinak to může být každému ukradené a pokud není, tak je to jeho problém.

Shodneme se, že Rath a Paroubek hrají na českou závist. Napsal jsem to hned na začátku prvního příspěvku. Považuji to za pokrytecké a nebezpečné.

K paní Blochové jsem se vyjářil jen proto, že jste ji uváděl jako pramen informace. Pro mě není důvěryhodná. A když se uvádí jeden z rysů společnosti, která v celku funguje lépe než česká, je potřeba uvést i rysy další, právě pro ten celek, systém.

Státní podnik není relikt socialismu, institut byl vytvořen zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku (i když 2. Klausova vláda v některých ohledech byla opravdu socialistická ;-) ). Jeho definičním znakem je, že nemá žádný vlastní majetek a hospodaří s majetkem státu (§ 2 odst. 2). Tím se velmi podstatně liší od soukromých podniků (a.s., s.r.o...), které hospodaří s vlastním majetkem a soukromým úvěrem (pro jednoduchost vynechme různé státní dotace).

(Pokud se státní podnik změní v akciovou společnost, stát tím přijde o majetek. Některého se může zbavit opravdu těžko, třeba vojenských újezdů pro výcvik armády - Vojenské lesy a statky, s.p. To jen pro informaci.)

Chování vedení podniku se liší podle formy (přinejmenším) v jedné záležitosti. Akciová společnost obchodovaná na burze musí zveřejňovat řadu informací a koná veřejné valné hromady, na rozdíl od společnost s ručením omezeným. V druhém případě jsou informace o mzdách vedení oprávněně zcela soukromé, znají je jen společníci (velmi omezený okruh lidí). V prvním případě chtějí akcionáři vědět víc. Manager s tím musí počítat. (Když nesnesete horko, raději vypadněte z kuchyně. H. S. Truman)

Můj první příspěk se týkal mého pohoršení nad pohoršením zaměstnance státu pana Hynka, že by informace o platech starostů měly být veřejné. A pak jeho představy, že státní podnik (hospodaří ze zákona s majetkem státu) a soukromý podnik (hospodaří se soukromým majetkem) jsou z hlediska zveřejňování informací srovnatelné.

K právnímu ukotvení státního podniku: Můžeme zde diskutovat o paragrafech, jejich jazykovém i teleologickém výkladu, mně to jako právníkovi nedělá zásadní problém (jak vidím, Vám také ne ;-) Můžeme si koneckonců odskočit na právně-historickou exkurzi do oblasti forem podniků ve vlastnictví (resp. v přímé podřízenosti) státu, ale v tom meritum naší diskuse opravdu neleží. Jen bych dodal, že právní formu státního podniku (s. p.) jako náhrady za předchozí formu národního podniku (n. p.) v tehdejším socialistickém Československu poprvé zavedl zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, který nabyl účinností od 1. července 1988. Jinak samozřejmě máte pravdu, zákony rozporovat nelze.

Nerozumím úplně tomu, proč do diskuse o vhodnosti, přiměřenosti a transparentnosti odměn managementu firem se státním podílem, resp. ve vlastnictví státu, vnášíte problematiku společenstevního práva (valné hromady s.r.o.). Ale budiž, určitá vazba tam je. Ovšem nevyplývá z ní IMHO povinnost o odměnách top managementu informovat veřejnost.

Akcionářem nebo zřizovatelem - zakladatelem (v případě státního podniku) je stát, zastoupený nějakou institucí (organizační složkou), a v případě řízení akciové společnosti lidmi ze zvoleného zastupitelského sboru. Tyto firmy prostřednictvím svých zástupců kontroluje stát a nikoliv občané. To je zásadní koncepční rozdíl, který se nám může nelíbit, ale de lege lata je to tak. V této trojici subjektů existují vztahy občan - stát, stát - státní podnik (akciová společnost ve vlastnictví státu, resp. s jeho podílem), ale žádná obecná právní relace občan - státní podnik. Nelíbí-li se mi jako občanovi stav hospodaření ve státním podniku (platí i pro nehorázné odměny managementu), mám jedinou možnost - ovlivňovat své zástupce, kteří sedí v řídících orgánech té které firmy.

Z toho také vyplývá, že je to stát, resp. jeho zastupitelé ve firmě, kteří mají právo znát přesné odměny managementu a určovat jejich limity. Abych nebyl nepochopen, veřejnost samozřejmě má právo znát stav věcí (celkový objem prostředků, které firma manažersky "protopí"), ale co je komu po tom, kolik bere jednotlivec v managementu jakékoliv firmy?

Poznámky na okraj: Dovoluji si připomenout, že převodem státního podniku na akciovou společnost stát ztrácí majetek pouze formálně, ten se stává materiálním obsahem akciové společnosti (vkladem, fakticky vlastnictvím společnosti), ve které má stát prostřednictvím nějaké své organizační složky rozhodující vliv. Z toho státu plyne i možnost s majetkem poměrně dobře nakládat.

Dále můžeme diskutovat o tom, co všechno může stát vyvést ze svého vlastnictví do osob soukromého práva (tady nutně přesuneme diskusi do roviny politické filozofie a teorie státu). Vámi uvedený příklad vojenských újezdů je podle mého názoru nevhodný, protože vojenské újezdy plní jednak funkci vojenskou (výcvik), za druhé (v podstatně menší míře) funkci hospodářskou. Nikde ovšem není řečeno, že tu druhou funkci nemůže pro stát zajišťovat soukromá osoba (ať už se státním podílem nebo nikoliv).

Zapeklité právní úvahy, ale je tam ještě jedna zrada. Totiž on ten vztah akcionář-podnik není tak jednoduchý. Byl jsem svědkem právní debaty slušně placených právníků, zda je akcionář spíše spolumajitel firmy nebo řekněme majitel vkladu na bankovním účtu. A dopadlo to dost nerozhodně ;-) Co je podstatné - v praxi akcionář buď jak buď nemá právo u veřejných a.s. zjistit, kolik vlastně svým zaměstnancům-topmanagerům platí! To má právo zjistit maximálně kontrolní akcionář co ovládá P+DR. Což je krapet kuriózní.

Kuriózní možná, ale v případě státních a polostátních a. s. je podmínka kontrolního podílu v drtivé většině případů splněna (jestli se nepletu, český Obchodní zákoník jako kontrolní podíl udává 40%, pokud není prokázán jiným podílníkem větší). Opravdu se domnívám, že pokud stát nemá zájem přeplácet topmanagery svých podniků, má dost nástrojů na to, jak je omezit.

Pokud manažerům ztráta soukromí vadí, ať tu práci nedělají! Nepostradatelní jsou jen výjimečně, většinou se najde někdo jiný. Prostě, něco za něco. Poustevník má naprosté soukromí, ale nemá peníze. :-)

1) v 90. letech, kdy jsem se ekonomií zabýval, byl poměr platu CEO a běžného zaměstnance v rámci průměrné USA firmy 365:1 Výborně se to pamatovalo, prostě CEO měl denně to co běžný zaměstnanec za rok ;-)
2) v článku IMHO zásadně chybí výraz Fagor. Tedy firma v oboru bílé techniky, jeden z globálních hráčů. Co je ale zajímavé: je to něco jako družstevní podnik a mají závazné pravidlo o maximálním poměru nejvyšší/nejnižší mzda ve firmě. Nemám teď čas googlit, ale bylo to něco jako "5". Jestli to stále platí, zkuste to někdo najít. Můj selský rozum mi říká, že 365:1 je zločin, 5:1 zase neuvěřitelně málo - přitom ale fungovali a prosperovali...

Včera jsem vyhazoval s úlevou pračku značky Fagor. V zásadě od první chvíle se kazila, měli jsme jí asi 6 let, a neuplynul měsíc, abych jí nerozebíral a neopravoval. První závada začla asi dva dny po skončení tehdy roční záruky. Kdybych měl platit opraváře za tržní ceny, je pro mě levnější po dvou letech koupit novou pračku.

Jak jsem zjisil ve svém okolí, podobné zkušenosti má velmi mnoho lidí s touto značkou. Já jsem ze značky Fagor vyléčený, a pro jistotu budu opatrný při nákupy čehokoli španělského.

Tak nevím, jestli je zrovna Fagor efektivní způsob práce z dlouhodobého hlediska. Možná prosperovali, ale otázka je, jak to bude do budoucna. Já už nekoupím nic, čeho se Fagor jenom dotknul, a to jsem zvyklý na dnešní odbytou kvalitu.

Jinak ale souhlasím, že 365:1 je opravdu zločin, a 5:1 je zase zoufale málo. Ale určité limity by existovat měly. Ale základ je v tom, že vše se dnes hodnotí virtuálními penězi v krátkodobém horizontu, což je ukazatel, který jde neuvěřitelně snadno našvindlovat. Navíc všichni kolem co vědí, mlčí, protože jsou také zainteresovaní.

Proč by ekonomové měli něco měnit, když mají postavení polobohů a jsou dobře zaplacení? Takoví budou též participovat, když se jim sype – a to i když budou vědět (a mnozí věděli), že tento systém, mnohými opěvovaný, nemůže v čisté podobě vydržet věčně, ba ani dlouho.

Pls to jsem rozhodně nemyslel jako souboj zkušeností s pračkou značky X vs. Y. Je to zkrátka příklad dlouhodobě prosperující a expandující firmy na globálním trhu a to je na tom zajímavé. Co maj na českém webu, ten koeficient byl 4 a teď je zvýšen na 6,5. .. Čili v praxi nadstandardně dobře platí dělníky, konstruktéry atd. a naopak podstandardně top managory, aby ten poměr udrželi. Ale nevím, zda tam není nějaký trik, jak těm šéfům dávat peníze bokem přes opce, prodeje podílů nebo tak.

365:1 Zlocin? Proc? Ze by zase lidska zavist?

Hodnocení značek je subjektivní na základě osobní zkušenosti. Já mám pračku Fagor 3,5 roku, dcera rok a půl - prozatím bez jakékoliv závady.

Platy manažerů se za poslední desetiletí zvýšily zajména proto, že jsou daleko více zveřejňovány a tím je nastavována laťka i pro ostatní. Když tenhle může mít tolik, tak proč bych já nemohl mít taky tolik? Výsledky mám, zkušenosti by také nějaké byly a známých na správných místech mám taky dost, ne? Obyčejná lidská závist zmůže daleko víc, než nějaké akciové opce :-).