Pámbu s námi a Schwippel pryč

Pokusy o vážné komentáře na téma politických událostí posledních dní by byly pro autora i čtenáře příliš depresivním materiálem. Naštěstí nám nabízejí se taky zasmát, smích skrze slzy je pořád lepší než nic.

Na iDnes vyšel 8. dubna úžasný rozhovor s poslancem Janem Schwippelem, momentálně světoznámým občanem Zadní Třebáně, neboť se může pyšnit skalpem skolení vlády uprostřed evropského předsednictví. Již fotka je zajímavá, psychiatři o mužích, kteří ve středním věku žijí s maminkou a nosí sněhobílé košile zapnuté až ke krku, píší bez dalšího vyptávání diagnózu.

 

Na dotaz, jak se pan Schwippel cítí poté, co odstřelil vládu a způsobil planetární ostudu České republiky, která se bude léčit mnoho let, praví, že báječně, skvěle a nikdy neměl tak dobrý pocit. No budiž.

 

Dál líčí hororový příběh, který má pouze tu jedinou vadu, že se nestal. Přítel jej vezl do Poslanecké sněmovny do zasedání a sledoval (ne Schwippel, ale Přítel) poznávací značky všech aut, která jela kolem. Jak to dělal, když řídil, nevím. Možná má fotografickou paměť a těch několik tisíc SPZetek, které vidíte při projížďce skrz Prahou, si tam uložil. Následně zjistil, že jedno z těch aut patří inspekci ministerstva vnitra! Přítel je pravděpodobně génius s fotografickou pamětí a současně přístupem do dokumentace MVČR, zřejmě přes Internet, zjistil to večer (dle článku) a druhý den tu hrůzostrašnou informaci zatelefonoval Příteli Schwippelovi.

 

Předpokládejme pro účely této hry budeme souhlasit – psychiatři říkají, že bláznům se nemá odporovat a máte s nimi souhlasit, jinak se rozzuří a šílenec prý dokáže vyvinout 6x větší sílu než normální člověk – že skutečně po cestě se vyskytlo auto patřící Ministerstvu vnitra. Vzhledem k tomu, že se poslanec pohybuje čtvrtí, která je plná vládních a ministerských úřadů, bych řekl, že to není nic nenormálního a že se to stává desítkám tisíc Pražanů, kteří tudy courají. Pan Schwippel a jeho Přítel z toho usoudili, že dotyčné auto MV mu chtělo způsobit nehodu (přeloženo do češtiny: chtělo jej nabourat), aby nedorazil na hlasování. Zvláštní je, že se jim to, profíkům, nepovedlo. (Kromě toho, že to je totální hovadina – noviny by to, že Schwippela sestřelilo vnitrácké auto, vyšťáraly během pikosekundy a takovou aféru by vláda nemohla přežít ani náhodou).

 

Pan Schwippel dále říká, že na ně byl vyvíjen „nátlak“, že pokud nezvedne ruku pro Topolánka, tak že to bude mít příslušné důsledky. Jeden příslušný důsledek popisuje, řekli mu ho totiž jeho poradci (!). Totiž že kdyby jel na to jednání vlády vlakem (nevěděl jsem, že do poslanecké sněmovny vedou koleje, ale člověk se učí celý život), tak že by jej ve vlaku obstoupilo pět lidí, slovy 5, násilím by ho opili a potom by nechali fotky vyvěsit na příslušných webových stránkách. Sakra, které jsou to ty příslušné webové stránky? Taky se tam chci podívat!

 

Celá taškařice pokračuje. Schwippel Jiří se chce obrátit na Langera Ivana a říci mu: „Ivane, to přece jde za absolutní hranici (?!), když je poslanci bráněno v tom, aby se dostal na hlasování“. A doprovodit to tou historkou, jak by jej mohlo těch pět lidí ve vlaku násilím opít; sice vlakem nejel, ale co kdyby jel! To je přece nehoráznost, co se v té naší demokracii děje. Ani vlakem člověk nemůže jet.

 

Rozhovor není u konce. Pan Schwippel říká, že mu premiér (Topolánek) v Kramářově vile nabízel „několik fabrik“. Že mají na nějakou státní fabriku ukázat a tu pak dostanou, že sto fabrik na sto poslanců a podpora vlády je v kapse. To zní v dnešní době, kdy je módní tušit korupci za každým rohem, jako věrohodné tvrzení. Pokud si ovšem neuvědomíme, že už se nepíše rok 1989 a že těch „státních fabrik“ už nezbylo moc: co vlastně stát kromě ČEZu, Letiště Praha a ČSA z „fabrik“ vlastní?

„Jiříku, vyber si, chceš ČEZ? Dám ti ČEZ!“ „Nechci ČEZ!“ „A co tak Letiště Praha, brm brm letadýlka, můžeš si zalítat, co? Chceš Letiště? Dám ti letiště, nebo ČSA, ještě lepší letadýlka!“. „Nechci letadýlka!“. „Ale já už nic jiného nemám, co bych ti mohl dát. Nechceš třeba pět korun?“. Tak vypadá svět podle Jiřího Schwippela, poslance PČR, člena strany ODS v Zadní Třebáni u maminky, hlasujícího pro Vladimíra Železného, milujícího svou maminku a počítačové hry.

 

Můžeme si z toho dělat srandu donekonečna a divit se, jak nám vůbec někdo mohl svěřit vedení Evropy. Ale nakonec ten Schwippel nebude až takový blázen, jak by z rozhovoru vyplývalo – je to prostě „nešťastník“, snadno ovlivnitelný introvert, který se dostal mezi vlky české politiky a byl jimi semlet a sežrán. To se koneckonců může i stát, příšerné ale je, že na jednom takovém nešťastníkovi visí česká politika a částečně a na pár měsíců i Evropa.

A mimochodem, jestli znáte lepší příklad pro rychlé schválení a nekompromisní zavedení Lisabonské smlouvy do praxe (tj. i s ní se mohou takovéto excesy stát, ale pravděpodobnost je stotisíckrát menší), sem s ním.

 

téma: Bloc.cz - 10.04.2009  


Komentáře ke článku celkem: 7
Státní pivovar!MG10. 04. 2009 10:21
Nejsmutnější na tom je...vk10. 04. 2009 13:16
Rozdávání státních fabrikJiho10. 04. 2009 13:20
Unikající souvislostWhite Dog11. 04. 2009 00:09
"brm brm letadýlka..." :-))Cayman12. 04. 2009 05:19
Taky děkujubobr12. 04. 2009 17:43
poslouchat, poslouchat a nebudete se divitjiw14. 04. 2009 14:55
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn