Až bude zase Microsoft chtít moje peníze

Před rokem Microsoft vypustil do světa dva pilíře své softwarové nabídky: novou verzi Windows (Vista) a novou verzi balíku Office (2007). Máme s nyní dnes jakési zkušenosti a můžeme hodnotit; na začátek ale neškodí zopakovat slova Billa Gatese, když je, jak se říká, launčoval.

„Vista a Office 2007 promění způsob, jakým lidé pracují a baví se“, pravil Bill. „Je to nejvýznamnější launč v celé naší historii, a otevírá novou éru osobního computingu“. Jeho kolega Steve Ballmer nezůstává pozadu: „jsou to nejúžasnější verze Windows a Office všech dob; vizuální efekty jsou spektakulární! Dnešní launč bude mít dramatický dopad na computing v dlouhodobém výhledu“.

Odezva počítačového světa už byla méně, ehm, spektakulární. Zákazníci hlasovali „nohama“ a přinutili významné výrobce vrátit se u nových počítačů rovněž k nabídce starých Windows XP, což je bezprecedentní krok. Jiní, kteří Vistu předinstalovávají, dávají zákazníkům současně i instalační disky Windows XP, což také nikdy předtím nebývalo. Ani velcí zákazníci nepřecházejí na Vistu hromadně – přičemž bezpečnostní vylepšení u Visty měly být jedním z hlavních přínosů pro firemní klientelu a naopak bezpečností rizika Windows XP jsou stále bolehlavem pro firemní IT oddělení. Rychlost přechodu na Vistu je u firemní klientely zhruba poloviční než Microsoft očekával. I odborné časopisy jsou v chválení opatrné: Vistě se nedají vytknout nějaké hrubé chyby a problémy, ale „nejúžasnější verze Windows“ to taky není. Poměrně vlivná analytická firma Gartner dokonce diskutuje možnost, že by firemní zákazníci mohli zcela přeskočit Vistu a počkat na další verzi, tedy vlastně neupgradovat operační systém u svých počítačů více než deset let!

Důvody k odkladu přechodu na Vistu a Office 2007 jsou dvojího typu: ty zjevné a ty méně viditelné. Evidentní argumenty napadnou každého: a) stojí to peníze, b) stojí to čas, c) riskují se nekompatibility, d) je to nevyzkoušené a nezaběhlé, e) přínos funkcionality nevyvažuje nevýhody a náklady přechodu. Nic nového, i v minulosti co nová verze Windows či Office, vždy zákazníci váhali s přechodem. Nakonec Microsoft soustavným tlakem prosadil svou – zejména tím, že u nových počítačů byla vždy automaticky nová verze Windows a u Office se ta stará přestala prodávat. Ale u Windows Vista a Office 2007 si tím nejsem jistý: cosi se totiž v moderním computingu již zásadně změnilo, abych reagoval na slova Steve Ballmera.

Microsoft zdůrazňuje u každé nové verze softwaru to, jak je „snazší pro uživatele“. Pravdou ale je, že propastný skok ve snadnosti užívání, první a poslední, přišel s prvním použitelným okenním systémem (Windows 3.0/3.1) a doznal pak ještě slušného zdokonalení ve Windows 95. A zbytek je mlčení: třináct let softwarového vývoje je třináct let stále stejného trápení s neobratnostmi a nedokonalostmi Windows i programů Office, s minimem nových nápadů a nových přístupů, jak lidem usnadnit práci. Seznam nešikovností obou systémů by vydal na knihu – vlastně, ono už i několik velmi populárních knih na toto téma vyšlo (Windows/Office Annoyances, má to i svůj web). Zdůrazněme: toto nejsou chyby („bugy“), ale záměrné funkce, u kterých se normálně myslící člověk chytá za hlavu a říká si to ty tisíce programátorů a kvalitářů u Microsoftu to nenapadne udělat chytřeji? Nenapadne: Microsoft není Google . Nejpříznačnější je, že Microsoft – po dvaatřiceti letech na trhu, s miliardami licencovaných produktů – založil skupinu výzkumu usability svých produktů. Tedy asi jako kdyby u Mercedes-Benz najali v roce 2007 svého prvního testovacího řidiče.

Nechci zde ty stovky věcí, ze kterých člověk skřípe zuby při užívání Windows a Office vypisovat, ale pro ilustraci se ty nejvíce křiklavé hodí:

1)      Souborový správce (explorer.exe). Beznadějně zastaralý a nevyvíjející se produkt; kdejaké freewarové udělátko od šikovného studenta jej strčí do kapsy. Kopírování či přesouvání souboru je ve Windows pain in the ass, už třináct let. Vyhledávání čehokoliv: taktéž.

2)      Nápověda. Musím to nějak komentovat nebo snad dokonce citovat perly nápovědného systému? Ne nyní, nekazme si sváteční chvíle. (Pro masochisty jeden zcela náhodný odkaz).

3)      Proč mě to pořád vnucují? Znáte to taky: vložíte CD do mechaniky, vyskočí okno „Vytisknout fotky?“. Zavřete, vložíte další, páté, padesáté CD – totéž. Najít způsob, jak to vypnout, je úkol pro inženýra. Nebo automatické „opravy“ toho, co děláte, ve Wordu či Excelu, a mnoho dalšího: je tak těžké zabudovat do Windows nějaké sledovátko, které, když už popadesáté odpovím na defaultní vnucovačku od systému Ne, Cancel, mě to už po jednapadesáté nenabídne?

4)      Obtížnost nastavování. Toto jsou obzvláště kruté tresty: nastavte síť a připojení k Internetu. Nastavte tisk a tiskárny. Nastavte uživatelské rozhraní. Nastavte hardware. To, co nejvíce vyžaduje technicky kompetentní a podrobnou nápovědu, nemá žádnou.

5)      Už jste přišli na to, co v XP znamená a jaký má smysl „Přístup a výchozí nastavení programů?“ Někdy to někdo z vás použil? (A to je jen příklad – projděte si celou sekci Příslušenství).

6)      Žádná vlídnost k power userům, k zkušeným, „špičkovým“ uživatelům, kteří by si chtěli zvýšit svou produktivitu nadefinováním desítek různých klávesových zkratek, maker a dalších pomůcek. Ono to asi nějak jde, ale musím být programátorem na vysoké úrovni, abych si vytvořil pár usnadňujících příkazů?

S neobratnostmi Windows žijeme už deset let, proč máme až nyní pocit, že je na nich už je něco neúnosného? Především proto, že náhle jiní ukazují, že to jde: jsou to především tvůrci těch nejlepších webových aplikací (Google, ale nejen on), ale i programů, například her. Dokud nebyla alternativa, pokrčili jsme rameny a s neobratnostmi microsoftích produktů jsme žili dál, nic jiného nezbývalo. Ale nyní je vidět, že počítač a programy lze ovládat opravdu snadno, a nikoli „snadno podle Microsoftu“.

Ne druhou, ale stejnou stranou této mince je proces tvorby a aktualizace software u Microsoftu. Zatímco logickou normou se stává nepřetržité vylepšování (zejména u webových aplikací), u Microsoftu si na změnu některé z neobratností musíme počkat na příští verzi, tedy tři, čtyři, pět roků. Pokud ovšem máme to štěstí a Microsoft změnu provede, což se stává jenom někdy: například chyby ve Wordu při práci s vícesloupcovými dokumenty (chybné výběry, chybná navigace kurzorem atd.) jsou v něm už dvanáct let a úspěšně přežily pět nových verzí, za jednu každou z nich ovšem zákazník musel zaplatit…

Zůstávám u Windows XP a zůstávám u Office 2003; objevuji a učím se webové aplikace. Až bude Microsoft zase chtít mé peníze za nějakou novou verzi něčeho, pečlivě se ujistím, zda už opravdu nejsou alternativy. Možná budou, možná ne; ale že se jednoho krásného dne objeví, o tom nemám pochyb. Obávám se však, že to bude podstatně dříve, než s opravdovou usabilitou přijde Bill, Steve a Ray.

Poznámka. Aby bylo vyřčeno i to nevyřčené – většina ostatních producentů stolního software na tom není o moc lépe, a někteří jsou na tom ještě hůře. O stupínek, ale ne výše, je Adobe a možná Autodesk, a o propast níže jsou např. výrobci antivirových programů, kteří se zvláště vyžívají v kryptickém a nesrozumitelném ovládání svých produktů. Opensourcové programy jsou na tom často ještě hůře než ty microsoftí, s čestnou výjimkou Firefoxu. Usabilitu si totiž vzali za svou až tvůrci webových aplikací, a domnívám se, že to budou právě oni, kteří si zaslouží naše peníze za software nejvíce.