Těšíte se na Schengen?

Potvrzení pádu hranic ve střední Evropě může mít daleko větší význam, než se zdá

Na první pohled se 21. prosince tak moc nestane. Na hraničních přechodech mezi zeměmi střední a západní Evropy, ale i mezi zeměmi střední Evropy navzájem odpadne prohlížení pasů. Poprvé zde prožijeme to, co už pár let známe při projíždění zeměmi západní Evropy: „a už byla ta hranice? Aha, jsou tu nápisy v jiné řeči, tak asi jo..“. Když se mně to stalo poprvé, když jsem po lustraci na rakousko-české hranici (otevírání kufru, veledůležité listování v pasu, jako kdyby tam bylo napsáno, kde jsou zašité ty drogy, popojíždění kolony) pak přejel rakousko-italskou hranici podél znuděně pokuřujícího italského celníka (pokorně jsem přibrzdil, napjatě čekaje na jeho nejmenší gesto, pokyn k zastavení), tak nás v autě naplnilo blaho. To, že i česko-sousedské hraniční přejezdy budou nyní vypadat podobně ale není hlavní význam Schengenu. Přechody přes tyto hranice byly už několik let bezproblémové, a faktickým pádem hranic bylo zavedení volného pohybu zboží; odstranění i pasových prohlídek je už jen formálním potvrzením.

 

Ale kdo posuzuje „Schengen“ jen přes hraniční přechody, zapomíná na hlavní věc. Příhraniční regiony ČR, a to se všemi sousedy, nikoli jen západními, totiž konečně, poprvé po už skoro sto letech (!) dostanou šanci přestat být koncem světa, zapadákovem, kde už dál nic není a kam se nedá, kde se aj muchy otáčajú, jak říkají přátelé na Slovensku. Po několika generacích se budou moci příhraniční regiony opět spojit, a vytvořit regiony takové, jaké mají být a jaké byly tisíce let, tedy zformované a fungující na základě geografie a nikoli státoprávního uspořádání. To může konečně vést k jejich rozkvětu – odstranění překážek je vždy lepší než neustávající nalévání dotací.

 

Pocházím sám z těsného pohraničí (s Rakouskem), ostnatý drát jsme měli pár set metrů za barákem, patroly péesáků s vlčáky na dohled. Za minulého režimu země za hranicí nebyla ani na mapách, komunisté vydávali jen takové mapy (v turistickém rozlišení), na kterých byla hranice namalovaná centimetr tlustou čárou a to, co bylo za ní, bylo bílé. Oblasti u hranic byly zapadákovem z mnoha důvodů: většinou to byly vysídlené a kdekým pak dosídlené Sudety, tzv. ostraha hranic (ve skutečnosti sloužící pouze k bránění útěku z této země těm, kteří to tu už nemohli snášet) znepříjemňovala život místním.

Po listopadu 1989 jsme čekali změnu, ale ta se příliš nedostavila. Otevřel se pouze hraniční přechod, ale příhraniční oblasti i nadále zůstaly místem, kde chcípl pes. Totéž přitom platí i pro země na druhé straně hranice, například pro Rakousko. Spolková země Niederosterreich (Dolní Rakousy) je nejchudší z regionů u tohoto našeho souseda a lidé odsud odcházejí, a to přesto, že k tomu na první pohled není důvod – příjemná, mírně zvlněná krajina se spoustou zajímavých míst, s pěknou přírodou, vinařský kraj.

 

Pohraničí (už to slovo tak trochu vyvolává depresi, nemáte ten pocit?) totiž vytváří začarovaný kruh či ekonomickou spirálu, které nejde příliš čelit. Do oblasti nemůžete zapíchnout kružítko a říci „budeme svážet pracovníky z 20 km z okolí“, protože půl či i větší část kružnice je nedostupná, za hranicí. Veškeré investice pak prohrávají s vnitrozemskými regiony, nestaví se zde ze stejného důvodu komunikační uzly a místní města rostou pomalu, v důsledku toho místní elita odchází do center ve vnitrozemí. Spirála se otáčí: region, který opouštějí jeho elity, dále upadá, načež odcházejí po elitách i místní nadprůměrní, a tak dále, a tak dále. Připočtěme k tomu, že většina českého a moravského pohraničí jsou bývalé Sudety, tedy že nemají žádné původní obyvatelstvo s kořeny ke zdejšímu kraji, a divte se, proč tyto kraje vypadají, jak vypadají. Jistě – tam, kde jsou hory, začíná kvést turistika, ale stačí sjet do první vesničky pod horami mimo vyhlášená místa a máte pocit, jak se říká, jako by odsud včera odešli Němci. Trochu živější jsou města a místa, kudy procházejí dopravní tepny s pojítkem hraničního přechodu, ale takovým divným způsobem – je to země kamióňáků, bordelů, vekslu a sádrových trpaslíků.

Dobrý příklad ostatně dávají i regiony na česko-slovenské hranici. Po listopadu 1989 bylo například takové Zlínsko jedním z nejrychleji rozkvétajících regionů – bylo geograficky přesně uprostřed státu (Československa), leželo na svislé i vodorovné dopravní tepně, je už od dob Baťi známou průmyslovou aglomerací. Ale po rozdělení státu jakoby regionu někdo usekl levou ruku a nohu – vyrostla střežená hranice, z obchodního centra, které obsluhovalo stovky kilometrů všemi směry, se stala výspa, za kterou končí svět. Důsledky pro tento region jsou známé.

 

Schengen, tedy volný pohyb obyvatel EU přes tyto hranice, sám o sobě problém pohraničí nevyřeší, ale umožní, aby se věci pomalu dostávaly do normálu. Nejjednodušší to bude mít turistika, ať již jde o proslavené cyklostezky na jižní Moravě, šněrující dráhu mezi vinicí dolnorakouskou a vinicí moravskou, sklípkem dolnorakouským a sklípkem moravským, nebo o horské oblasti. Je mě zcela jasné, že statisíce turistů si tyto dříve „zakázané přechody“ promptně vyzkouší, že začnou vznikat společné trasy a turistické podniky. Již turistický ruch dokáže pohraniční kraje zvelebit, tu víc a tu méně; paradoxně totiž bolševické zadrátování příhraničních oblastí tyto kraje často zakonzervovalo tak dobře, že se zde vyhlašuje jedna přírodní rezervace za druhou.

Pomalejší, ale dlouhodobě o to významnější bude etablování regionů pro „život a podnikání“, bez ohledu na to, že tam někde vede státní hranice. Co může vzniknout (a věřím, že vznikne), ilustrují například oblasti mezi Německem a Francií, mezi Rakouskem a Itálií a kdekoli jinde v západní Evropě: přirozená dvojjazyčnost obyvatelstva v regionu od dětství (čímž se místní stanou naopak lépe uplatnitelnými na „evropském“ trhu práce než jednojazyční vnitrozemci), nulové překážky pro investování, dojíždění za prací či do školy tam, kam je to zrovna nejblíž a je jedno, jestli to je u nás nebo u nich. Řekněte ve Štrasburgu, městu německo-francouzskému, že to je „pohraničí“, a budou se na vás divně koukat.

 

Česká republika prochází záviděníhodným hospodářským růstem a rychlým bohatnutím obyvatelstva. Odlehlé a příhraniční regiony ale zůstávají stejně bolavým problémem jako v roce 1989 či kdykoli předtím. Mají nejvyšší nezaměstnanost, nejlepší volební výsledky extrémních politických stran, nejnižší průměrné příjmy, nejvyšší nespokojenost, a přes to všechno jsou příjemci značných státních peněz (například i formou podpor v nezaměstnanosti), větších než u prosperujících regionů – a přitom to situaci nijak neřeší, příhraniční regiony se až na výjimky nezvedají. Jsou geograficky nejblíže „Evropě“, a přitom jsou jí vlastně nejdále. Na EU se často pohlíží jako na centralistický Brusel, na jeho byrokraty zavřené ve sklobetonových monstrech a trestající členské země záplavami direktiv a stostránkových dotazníků. Ale tentýž Brusel také dokázal zformovat Evropu bez hranic, a i kdyby se mu už nic dále nepovedlo, zaslouží si za toto nesmrtelnost.

téma: Bloc.cz - 19.11.2007  


Komentáře ke článku celkem: 13
a na druhe strane... vitejte islamsti asocialove...Keff19. 11. 2007 10:37
 RE:RE: a na druhe strane... vitejte islamsti asocialove...Jiří Hlavenka19. 11. 2007 11:08
 RE:RE: a na druhe strane... vitejte islamsti asocialove...ozzy19. 11. 2007 15:19
 RE:RE: a na druhe strane... vitejte islamsti asocialove...joe22. 12. 2007 17:02
 RE:RE: a na druhe strane... vitejte islamsti asocialove...LJM23. 12. 2007 20:38
2 poznámkyJiho19. 11. 2007 11:20
 RE:RE: 2 poznámkyJiří Hlavenka19. 11. 2007 17:32
Chudé pohraničí?Kecut19. 11. 2007 13:21
 RE:RE: Chudé pohraničí?Jiří Hlavenka19. 11. 2007 17:35
 RE:RE: Chudé pohraničí?Jiří Kwolek24. 11. 2007 03:03
 RE:RE: Chudé pohraničí?Cayman21. 11. 2007 04:33
 RE:RE: Chudé pohraničí?Hetfild29. 12. 2007 19:59
 RE:RE: Chudé pohraničí?catt22. 11. 2007 08:14
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn